Rozhovor se skupinou Värttinä: Někdy je zpěv ptáků ta nejlepší muzika Doporučený

Mnoho finských kapel má v České republice silnou fanouškovskou podporu. Není tomu jinak ani u stálice žánru world music kapely Värttinä, kterou tvoří především tři zpěvačky Susan Aho, Mari Kaasinen a Karoliina Kantelinen. Právě se třetí jmenovanou redakce musicweb.cz vedla rozhovor před pražských koncertem, který se bude konat 25. května v Lucerna Music Baru.

Karoliina Kantelinen při koncertu se skupinou Värttinä v Rock Café 22. 5. 2014 Karoliina Kantelinen při koncertu se skupinou Värttinä v Rock Café 22. 5. 2014 Foto: Jakub Macháček/musicweb.cz

Co pro Vás znamená folková hudba? Jaký je Váš názor na dnešní folkovou scénu?

Skvělá věc na současném pojetí folkové hudby je integrace dalších vlivů a stylů do žánru, jako je například jazz. Jako dobrý příklad bych uvedla Ibrahima Maaloufa a jeho tvorbu, který do ní vkládá nejrůznější styly, ale hudba neztrácí vlastního ducha.

Už na scéně působíte jako kapela více než třicet let, jak vlastně vznikla kapela Värttinä?

Pirkko Kaasinen, matka Sari a Mari Kaasinenových, chtěla předat odkaz karelské hudební lidové tradice svým dcerám. Začaly se tedy od ní učit staré ugrofinské písně a tehdy všechny děti, které žily v oblasti městečka Rääkkylä, se chtěly k děvčatům přidat. Tak vznikla v roce 1983 „stará skupina Värttinä".

A jak se od té doby Värttinä proměnila?

Värttinä začínala s tradičními lidovými písněmi, které hrála a zpívala, prostě interpretovala. Nyní skládáme vlastní písně a píšeme vlastní texty, ale tak, abychom udrželi ducha staré tradice. Také se necháváme inspirovat současnou hudbou a různými žánry.

Pro celkové fungování kapely je důležitá nejen hudba a texty ve finštině, ale také její vystupování na pódiu – účesy, barevné tradiční oblečení, až rituální tance a kapela v pozadí. Jak připravujete koncept vystoupení?

Před každým koncertem máme zkoušku s kapelou, a tam se rozhodneme, jaké oblečení pro večer zvolíme. Když už jsme přímo v koncertním sále, čeká nás zvuková zkouška, po ní řešíme setlist, sepíšeme ho a pak se, my ženy, jdeme chystat, takže začne celá ta rutina kolem účesu, make-upu a oblečení. Tenhle moment je ale pro nás velmi důležitý, protože je to čas, když jsme samy jen se svými myšlenkami a koncentrujeme se na koncert.

 

 

Jak vlastně tvoříte a aranžujete nové skladby?

Inspiraci si můžete vzít z čehokoliv: stačí jedno vtipné slovo, příroda, staré příběhy, zvláštní životní moment nebo se rozhodnete napsat skladbu, i když nemáte inspiraci žádnou. Okamžiky v přírodě jsou jako zdroj inspirace částečné klišé, ale stále účinné a společné, protože většina z nás žije ve městě nebo v jeho blízkosti, takže jsme městští lidé. Některé nápady vzejdou z našeho každodenního prostředí.

Většinou pracujeme na aranži skladby společně, ale samozřejmě vždy musí být nějaká myšlenka, ze které celý nápad vzejde, ale ta se pak vyvíjí společnou prací. Když máme po ruce nějaký nástroj a můžeme na něj zkusit zahrát nějakou melodii nebo improvizovat, také se někdy stane, že z takové improvizace vznikne nová skladba. V kapele je nás šest členů a každý může přijít s jakýmkoli nápadem. Texty pak ale většinou píší zpěvačky.

Jak se změnil Váš osobní postoj k hudbě během let?

Změnil, to je jisté. S každou uplynulou dobou se nějak promění. Nemůžeme ale přesně určit kdy nebo jak, protože se mění postupně a velmi pomalu. Když se změní setlist s novými písněmi, je jasné, že se změní i náš přístup.

Zpíváte písně ve finštině, konkrétně v jediném dialektu. Pro cizince je to zase úplně jiné vnímání Vašich písní. O čem vlastně jsou?

Zpíváme v karelštině. Máme v repertoáru svatební písně, ukolébavky, magické texty s kouzly, písně o práci, písně plné pověr a samozřejmě také ty o mužích.

Vaše poslední album jste nazvali Viena. Co vlastně název znamená?

Viena je oblast. Je to historicko-geografický region na severu ruské Karélie, kam jsme se v létě 2014 vydali, abychom načerpali zdejší hudební tradici. Takže na albu je zaznamenaná atmosféra vycházející právě odsud.

 

 

Na několika albech z poslední doby se objevuje také tradiční žánr joik, můžete mi o tomto stylu zpěvu říct něco více?

Lidé vždycky zaměňují sámský severní joik a karelský joik. Tyto styly se ale od sebe liší v mnoha směrech, hlavně v jazyce a také v hlasovém pojetí. Co mají ale oba společné je práce s refrénem bez textu založeném na slabikách. To je sdrce joiku jako takového a jak ho „zpíváme".

Když se řekne Finsko, mnohým se vybaví příroda, a příroda a cesta je hlavním tématem knih Pán prstenů od J. R. R. Tolkiena. Jak jste připravovali hudbu k tomuto příběhu?

Hudební producent slyšel naši skladbu Äijö, což je vlastně zhudebněné kouzlo proti hadovi. Obrátil se tedy na nás, jestli bychom mohli napsat nějakou podobnou muziku k muzikálu. Takovou, která je spojená s přírodou. A tak jsme začali pracovat. Měli jsme více jak sto písní, s nějrůznějšími tématy, například o cestě nebo o elfech. V jedné skladbě jsme zpívaly jako ptáci. Bylo pro nás opravdovým potěšením pracovat na takovémto projektu.

Jakou hudbu nejčasteji posloucháte, když se zrovna nepřipravujete na vystoupení?

Každý v kapele je jinak zaměřený a má jiný vkus, ale společně posloucháme například hudbu z jiných koutů světa, třeba balkánskou, ale také jazz, blues, rockˈnˈroll, současnou moderní hudbu i klasiku. Často se stává, že když se živíte skládáním hudby a vystupováním, nemáte vůbec chuť ve volném čase něco dalšího poslouchat. Někdy se stává ticho nebo zpěv ptáků tou nejlepší muzikou.

Sledujte Musicweb na Facebooku:
 

Finsko má mnoho známých a talentovaných hudebníků, kteří studovali na Sibeliově akademii, ostatně i vy. Které finské kapely nebo hudebníky byste označila jako nejlepší?

Jak jsem již říkala, každý v kapele poslouchá něco jiného, například náš perkusista Mikko má rád Jimiho Tenora a mnoho známých metalových kapel, jako jsou Children of Bodom. Než se ale Mikko stal členem skupiny Värttinä, byla jeho nejoblíbenější kapela právě Värttinä. (smích)

Napsal(a):
:DISQUS_COMMENTS

Další články

  • Mistr klavíru Kenny Barron se chystá na sólový recitál

    Bezkonkurenční schopnost Kennyho Barrona okouzlit diváky svým elegantním hraním, citlivými melodiemi a nakažlivými rytmy je to, co inspirovalo The Los Angles Times, aby ho nazvaly jedním z nejlepších jazzových klavíristů na světě, a Jazz Weekly, aby o něm řekl, že je nejlyričtějším pianistou naší doby. 

  • Jedineční Gipsy Kings rozezní své kytary v Praze

    Kdo by neznal hity Djobi Djoba, Bamboleó nebo Volare. Tyhle písně posluchač velmi rád uslyší v rádiu i na tanečním parketu. Temperament, který z nich čiší je opravdu nezvladatelně rychlý a energický. Francouzská kapela Gipsy Kings se předvede živě i Praze, a to bude teprve show!

  • Joe Satriani je na What Happens Next technický a rockový

    Joe Satriani se hned z kraje roku přihlásil s novou deskou nazvanou What Happens Next. I tento název je dobrým důvodem k zamyšlení. Na této znovu zcela instrumentální desce se podíleli i velice zajímaví hudebníci známí z jiných žánrů. A jak zní výsledek?

  • Foto: Blue Shadows, Jazz Dock, 9. 1. 2018

    Blue Shadows je novým projektem hudebníků pocházejících z různých žánrů a oblastí: violoncellisty Jiřího Bárty, známého především ve světě klasické hudby, bubeníka Martina Nováka, který vystupuje s Lenkou Dusilovou, Janou Kirschner či Davidem Dorůžkou, kytaristy Josefa Štěpánka, jenž hraje a nahrává s mnoha umělci, a kytaristy a skladatele filmové hudby Petra Ostrouchova, nominovaného pětkrát na cenu Český lev. Zvláštním hostem byl britský zpěvák James Harries, kterého tak diváci mohli vidět na pódiu s kapelou, což nebývá příliš často. Z koncertu vám přinášíme několik fotografií.

Rozhovory z rubriky