Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, se narodil v roce 1941 a je spojován s počátky 60. let a kluby v Greenwich Village v New Yorku. Dnes pětasedmdesátiletý hudebník má na kontě přes 500 napsaných písní, které si mnohdy vypůjčili i jiní hudebníci a zařadili je do svého repertoáru. Hudebně čerpá z tradice folku, blues i americké country, všechny tyto žánry jsou založené také na textu. Navazuje na velikány, jako byli Robert Johnson nebo Woody Guthrie, ale nebojí se čerpat z lidové irské hudby nebo z jazzu. Hudba a slova jsou synkrezí a jedno bez druhého nemůže existovat. Nebo ještě jinak. Texty Boba Dylana klidně můžeme číst jako básnickou sbírku. U nás vyšla v roce 1997 přeložená sbírka Tarantule.

A právě toto umění ocenili již v minulosti Pulitzerovou cenou, kterou již Mr. Tamburine Man získal. Nyní k ní přidal i Nobelovu. Podle akademie, která Dylana ocenila letos, v rámci své hudby vytváří poetické novotvary, které obohacují jazyk. V seznamu očekávaných výherců nepatřil k vysloveným favoritům a ani není typickým románovým literátem. Jako experimentuje s hudebními žánry, utváří nová slova a vypráví příběhy svými písněmi. Zdali má toto ocenění nějaký zásadní vliv na jeho dosavadní kariéru, nechme na každém, protože některé fanoušky tato zpráva potěšila, jiní nad ní kroutí hlavou, ale každopádně se jedná o propojení a přímý střet hudebního a literárního světa. Ani ve svém věku Dylan nelení a letos vydal novou desku Fallen Angels.