Ne každý Štědrý den je šťastný. Ale 25. prosinec před 109 lety byl jiný. Na francouzském území bojovaly v prosinci roku 1914 dvě armády – německá a britská. Neustálý boj o život v zákopech byl ale na krátký čas 25. prosince přerušen během neoficiálního Vánočního příměří (Christmas Truce). Zdá se, že první krok k oddychu udělali Němci, když poslali čokoládový dort britské linii. Ta ho přijala a na oplátku jim darovala tabák. Obě nepřátelské strany si navzájem podaly ruce a spřátelily se alespoň pro tento večer. Vojáci zpívali vánoční koledy, každá strana ve svém národním jazyce, vyměnili si své adresy a vyprávěli o svých životech. Oba národy proti sobě odehráli i několik fotbalových zápasů.
Velitelé obou stran měli zprvu obavy kvůli nečekanému jednání vojáků, ale později i oni souhlasili s mírem a přidali se k ostatním. V některých oblastech bylo příměří ukončeno o půlnoci téhož dne, jinde trvalo ještě den následující a v ostatních zónách se prodloužilo až do začátku ledna. A o tom, že se o Vánocích tento zázrak skutečně stal, zpívala řada především folkových umělců. Jejich písně jsou založené převážně na textu, který z různých pohledů popisuje skutečnost, dnes již vzdálené dějiny a lidskost.
Historie, která i díky písním stále žije
Píseň s příznačným názvem Belleau Wood ze sedmého alba Sevens (1997) countryového muzikanta Gartha Brookse se tímto tématem zabývá a příběh vypráví. Belleau Wood je právě tím místem, kde příměří začalo. Text vypráví bezejmenný voják z anglické linie, tudíž text může vyprávět kterýkoli z nespočtu mladých vojáků a posluchač se s ním tak může ztotožnit. Zpočátku říká: „Vločky padaly v tichosti na Belleau Wood tu noc..." Popisuje příměří, jeden německý voják začíná zpívat píseň, ale i když muž, který příběh vypráví, nezná slova v němčině, poznává Tichou noc – Silent Night a přidává se a zpívá také. Právě hudba v této písni je stěžejním motivem pro smír a pro klid. Je to zpěv, který spojuje obě strany boje, i když se jazyk různí.
S německými vojáky by se rád setkal za jiné situace a určitě by se přátelili. Pak ale nastává peklo znovu. O půlnoci však „udeřily ďáblovy hodiny a obloha se znovu zalila do barvy války, a bojiště, kde před chvílí vládla nebesa, znovu smetlo peklo". Celá píseň končí větou, která se dvakrát opakuje: „Nebesa nejsou nad mraky, je jen na nás najít je zde." Garth Brooks tak pověděl velmi osobitě, o čem Vánoce 1914 vlastně byly.
Folková balada Christmas in the Trenches (česky Vánoce v zákopech) vyšla v roce 1984 na albu Winter Solstice jako jedna z nejúspěšnějších písní Johna McCutcheona. Zpěvák potkal při svém turné v Belgii několik německých pamětníků této události z první světové války a jejich výpověď známe právě díky této skladbě.
Hlavní postavou písně je fiktivní mladík (tentokrát je to konkrétní voják se jménem) Francis Tolliver z Liverpoolu, který vypráví příběh z pohledu britského vojáka, jenž do války šel rovnou ze školních lavic. V textu dále popisuje chladné počasí a ticho, které zavládlo, když obě strany přestaly bojovat. Znovu se objevuje téma hudby. Němci zpívali Stille Nacht a Britové současně v angličtině Silent Night. Dokonce si na poli zahráli fotbal a vzpomínali na své rodiny a domov. Tolliver ke konci líčí: „Francie byla Francií ještě jednou. Se smutným rozloučením jsme se všichni vrátili zpět do boje." Píseň nazpíval také skotsko-kanadský zpěvák John McDermott.
Dnes třiasedmdesátiletý britský folkový zpěvák Mike Harding pojmenoval píseň z roku 1977 jednoduše Christmas 1914, což je více než výmluvný název. Celou událost popisuje podobně jako předchozí texty písní, jen je více konkrétní, zde vystupují Fritz, který na setkání přinesl cigarety a brandy, a Tommy, který nabízí hovězí maso z konzervy.
Ve veršovém textu se prolínají obecné události tohoto výjimečného dne – hraje se fotbal, vojáci se mezi sebou baví – a velmi osobní právě s Fritzem a Tommym, které skladbě dodávají silný sentimentální podtext. „A Fritz mi ukázal vybledlou fotku hnědovlasé dívky z Berlína." Vypravěč v první osobě se na všechno dívá vlastníma očima a pozoruje, jak se místo míru, tedy fotbalový trávník, znovu mění na západní frontovou linii.
Stejně jako je tomu u Belleau Wood Gartha Brookse, vše se s koncem písně zase vrací do boje. Ze svátečního smířlivého dne, kdy si všichni vojáci byli rovni a nemuseli bojovat, se znovu stává den boje o život a zbraně zase začínají štěkat. Vše je umocněno podkresem pochodových bicích typických pro vojenské skladby.
Americký countryový zpěvák Collin Raye si taktéž vybral toto téma a v roce 1996 vydal singl nazvaný It Could Happen Again. Pro žánr country jsou válka, bitvy a vojáci častým motivem nebo i celým tématem písní, a to ať už se jedná o historické události, tak i ty současné. I v takto těžkém válečném čase, který Collin popisuje se vším přátelstvím a úlevou ze strany třetí vyprávějící osoby, jež se neúčastní, nechává zaznít i náboženskou naději. Vojáci slaví Jeho narození na této zemi. Název skladby se dá vyložit dvojznačně. Válka může kdykoli vypuknout, vše se může znovu opakovat, ale stejně tak se může zopakovat tento výjimečný den, během kterého byli aspoň na chvíli všichni šťastni.
Je velmi zajímavé, že událost z Vánoc roku 1914 zaujala tolik hudebníků, kteří toto téma zpracovali. Ani po těchto čtyřech vydařených folkových písních nejsme u konce. Výběr v tomto článku je převážně zaměřen na textovou a folkovou stránku, ale jsou i rockové kapely, které o události zpívají.
I švédští powermetaloví Sabaton, kteří se válkami i hrdinskými činy některých vojáků ve svých textech zabývají, si tuto tematiku vybrali. Skladba už svým jednoznačným názvem Christmas Truce odkazuje k této události a byla zařazena na album The War to End All Wars z roku 2022. Ta začíná klavírní melodií v podání frontmana Joakima Brodéna. Postupně graduje, přidávají se ostatní nástroje a zpěvákův hlas apeluje na city.
Pohádkový Snoopy ve válce
Určitě znáte Snoopyho, malého kresleného pejska z pohádky pro děti. Ale co má tato postavička společného s tak vážným tématem? Píseň Snoopy's Christmas od rockové kapely The Royal Guardsmen navazuje na hit Snoopy vs. the Red Baron. Oba hity čerpají z dění první světové války, a právě vánoční píseň z příběhu Vánoc 1914.
Liverpoolští alternativní rockeři The Farm, kteří se ve svých skladbách zaměřují na motivy bratrství, fotbalu a socialismu, se vytasili se skladbou All Together Now v roce 1990. Poté, co si zpěvák kapely Peter Hooton tehdy ve svých dvaceti letech přečetl o smutné události, napsal tuto skladbu.
Ale ani slavný Paul McCartney nezůstal pozadu. Právě videoklip k protiválečné písni Pipes of Peace z roku 1983 ukazuje britského i německého vojáka v bitvě, jež oba hraje samotný Paul. Všechny události dne probíhají tak, jak o nich zpívali i ostatní, nicméně text písně nepopisuje nic z toho, co se událo, je více obecný, antimilitaristický ve skrytu. "Pomozte jim, aby se naučili písně štěstí místo palby." Ve videu dojde na fotbal i výměnu fotografií. Když se ale vojáci vrátí do svých zákopů, uvědomí si, že mají stále u sebe fotky toho druhého.
I o tom jsou nejdelší svátky roku, Vánoce, které se v různých podobách slaví skoro na celém světě. Tento článek bych zakončila skladbou skotského folkového písničkáře Erica Boglea No Man's Land (nebo také The Green Fields of France, česky Země nikoho nebo Zelená pole Francie), která sice nevypráví příběh vánočního smíru, ale vypráví dojemný příběh taktéž z první světové války. Vypravěč se zamýšlí nad zbytečností války, nad ztrátou mladých životů, smutkem, utrpením a hrdinstvím. Po náročné cestě sedí současný vypravěč u náhrobního kamene devatenáctiletého vojáka Willyho McBridea a doufá, že jeho smrt byla rychlá a čistá. Ptá se ho, i když odpověď nečeká, jestli na světě zanechal manželku nebo dívku a jestli zůstane bezejmenným vojákem, který v roce 1916 přišel o život ve válce.
I když je slunný den, tehdejší „zákopy navždy zmizely" a zbraně nestřílí, stejně je tato země stále zemí nikoho, což připomínají bílé kříže na hřbitově. Vypravěč si nemůže odpustit otázku, zda všichni, co na tomhle tichém netknutém místě leží, věděli, proč umírají. Ptá se, jestli opravdu věřili lžím o válce a jejím důvodu a jestli věřili tomu, že právě tahle velká válka ukončí všechny budoucí. Bezvýchodnou odpověď nalezneme s odstupem času vyprávějícího v poslední sloce písně:
„Utrpení, smutek, sláva, stud, zabíjení a smrt, všechno bylo zbytečné. Oh, Willy McBride, všechno se to děje znovu, a znovu a znovu a znovu..."
