Dnes třiašedesátiletý hudebník Walter Trout má za sebou sáhodlouhou kariéru, během níž vydal nespočet desek, spolupracoval například s kapelou Johna Mayalla The Bluesbreakers a působil ve skupině country-bluesového kytaristy Johna Lee Hookera. Na konci osmdesátých let založil vlastní kapelu Walter Trout Band, se kterou následně sklízel úspěch v Evropě.

Na konci devadesátých let začal hojně vydávat desky s kapelou Walter Trout and the Free Radicals a koncertoval v dalších letech především v Severní Americe, Evropě a v Indii. Album Luther´s Blues bylo nominováno v roce 2014 na Blues Music Award v kategorii nejlepší blues-rockové album roku.

V letošním roce slaví hudebník 25. výročí své sólové kariéry. Hudebník se dlouhodobě potýkal se závažnými zdravotními problémy. Prošel si velmi těžkým obdobím, kdy čekal na transplantaci jater a ani jeho rodina netušila, jak vše nakonec dopadne. Sice stál na pokraji smrti, ale statečně bojoval a nyní přichází s deskou nazvanou The Blues Come Callin´, která je naopak doslova nabitá životem. O svém životě a hudbě napsal autobiografii, která vychází ve Spojených státech pod názvem Rescued from Reality (The Life and Times of Walter Trout).

Excelentní studiová deska, kterou tvoří dvanáct skladeb, posunuje hudebníka zase o krok dál v blues-rockovém žánru. Využívá nadupaných kytar, neuvěřitelného drivu a představuje se ve dvou skladbách jako bluesový interpret . V písni Take a Little Time Chucka Berryho, ve které se snaží přiblížit zvuku slavného studia Chess Records, a netradiční polohou energičtějších a tišších částí v písni The Whale J. B. Lenoira, která se již dočkala mnoha zpracování (jmenujme například kytarovou verzi Hugh Laurieho nebo naopak našlápnutý cover Joea Bonamassy).

Dalších deset kousků na desce je autorská tvorba Waltera Trouta, která posluchače zasáhne nejen po hudební stránce, ale i po textové. S těžkou životní zkušeností se vyrovnává například ve skladbě The Bottom of the River, ve které si muž uvědomuje, že je velmi složité bojovat a dostat se znovu do života, tedy na zem. Ale slyší vnitřní hlas, který mu napovídá, že není ještě jeho čas zemřít. Pustí se do boje a na konci je mužem, který vidí svět zcela jinak než kdy předtím. Podobnému tématu se věnuje píseň, po níž je celé album pojemnováno, kterou napsal spolu s přítelem Johnem Mayallem. Blues je zde zpřítomněno i v textu a skleslost podporuje veškerý strach v muži ležícím v posteli.

Pouští se ale i do témat jako je dětství, samota, problémy hudebního průmyslu a víra v lidi, kteří v něm působí a využívají své pozice. Mayall´s Piano Boogie vzniklo z jamování celé kapely. Zpívá o lidech, které má rád, k jedné skladbě ho inspirovalo město Philadelphia, ve kterém se často v mládí zdržoval. Walter Trout nabízí vydařené album plné klasických postupů blues, ale v jasně rozpoznatelném hávu hudebníka. Zvláště jeho vlastní tvorba upoutává a na posluchače výrazně působí.