Zobrazení položek podle značky: Blues Aperitiv

Soutěžní přehlídka Blues Aperitiv se konala v šumperském Domě kultury v sobotu 13. dubna 2024. Porota měla tentokrát mnohem náročnější úkol než v minulých letech. Zatímco obvykle v průběhu soutěžního klání zasvítí zhruba takový počet kapel, který se pak objeví na pomyslných stupních vítězů, letos by bez jakékolinadsázky mohl zvítězit kterýkoli ze sedmi finalistů. Úroveň Blues Aperitivu byla velmi vysoká nejen ve smyslu hráčské zdatnosti, souhry a autorského vkladu všech zúčastněných, ale také v nebývalé stylové různorodosti. Žádná ze účastnických skupin se vlastně nedržela bluesových dogmat zuby nehty, některé je překračovaly výrazově, jiné žánrově – k rocku, folku, jazzu, bluegrassu či k americaně.

Finále soutěžní postupové přehlídky Blues Aperitiv se letos uskuteční v sobotu 13. dubna od 19 hodin ve velkém sále Domu kultury.  Pořadatelé garantují třem kapelám, které vybere mezinárodní porota nebo diváci ze sedmi finalistů postup na letošní, už dvacátý osmý, ročník festivalu Blues Alive. Ten se uskuteční od 14. do 16. listopadu.

Druhý festivalový den začal přednáškou Jiřího Moravčíka "Zní to jako blues, ale blues to není" a po čtrnácté hodině se už začalo hrát, na Jam stage zahájil Jan Martinek oslavou sedmdesátin a od 15 hodiny zahrála partička The Bladderstones. Páteční sváteční odpoledne přitáhlo fanoušky i do kostela, kde vystoupili Jana Štromská, Circus Ponorka a James Haries. V Domě kultury se program začal rozjíždět po osmnácté hodině, kdy ve foyer vystoupili Readymade Backsliders a hlavní podium se rozeznělo v půl sedmé s polskou kapelou Black Pin. Program pokračoval divokou jízdou, na hlavním podiu se vystřídali Alvin Youngblood Hart, vynikající Bernard Allison a G. Love Special Sauce. Neméně divoká jízda se odehrávala i na Jam stagei, kde nejdříve zahráli Jakub Noha s Petrem Bublákem, následováni Michal Prokop triem a divokým Boogie Beasts, první belgickou kapelou v historii Blues Alive festivalu. Páteční program tradičně zakončil v brzkých ranních hodinách jam s Jimmim Carpenterem v čele.

Dvacátý sedmý ročník festivalu Blues Alive začal ve čtvrtek vernisáží Pertti Nurmiho - finského fotografa a po osmnácté hodině se již rozběhl hudební program. Ve foyer Domu kultury v Šumperku zahájili Dark Leaves, na hlavním podiu zahájilo vsetínské kvarteto Dazed and Confused, jam stage se rozjela krátce po 19 hodině, kdy vystoupila Noa The Hell Drinkers. Program se začal pořádně rozjíždět s Krissem Matthewsem, Jimem Carpenterem a vyvrcholil s Chicago blues Festival Feat. Marquise Knox, Dexter Allen and Lady A. Hrálo se současně i na jam stage, kde ještě vystoupili Kara Grainger a Graverload. Po skončení oficiálního programu se rozjela velká párty na jam stege, kde se potkali mnozí vystupujíci na jednom pódiu. Více se dočtete v naší reportáže ze čtvrtečního programu. Níže se pak podívejte na fotografie:

Finálovou sobotu se krasohled tlumených odstínů v šumperském kulturáku točí přecejen o něco rychleji. Pod matnými světly předsálí se tu do sebe vpíjí bobtnající shluky kloboučkářů, límečkářů, sběratelů textilních beatových trofejí i sesterská dua všech věkových kategorií s nádherně se vlnícími hřívami. Všechno osvědčené, léty šlechtěné návštěvnické odrůdy. Letos na mě v hemžícím se davu z několika zad tajuplně pohlédla taky vážná ilustrovaná tvář, logo soluňských prog rockerů Naxatras. A proč tak zeširoka?

Druhý den Blues Alive? To znamená rekonvalescence po probdělé noci a každoroční dilema, zda načerpat energii k dalšímu večeru, nebo ztenčené síly napnout k bohatému odpolednímu programu. Šumperk není jen živoucí připomínka nebohé Sattlerové a mamonuchtivého Bobliga - mezi jinovatkou pocukrovanými kopci tu na vás číhá město, které si dokázalo v polozapomenutém koutu republiky vybudovat solidní celoroční kulturní a
gastronomické zázemí. V historickém jádru i mezi impozantními vilami textilních průmyslníků tak potkávám povědomě švitořící hloučky bluesových nerdů a muzikantské rodinné klany migrující mezi mnoha zdejšími výběrovými podniky, tematickými výstavami i koncerty. Kromě emocemi nabité přednášky Jiřího Moravčíka a velkoformátových momentek světově uznávaného fotografa Pertti Nurmiho jsem stihla ještě vsuvku od The BladderStones, odvážný artový výlet sakra daleko za hranice všedního blues.

Blues Alive sice své čtvrtstoletí už oslavilo, letos se ale z malého, ryze osobního jubilea těším já. Je to právě deset roků, co jsem festival v jesenickém podhůří objevila. Dotazům na bluesovou oslavu z Malé Vídně, jak se Šumperku přezdívá, čelím s odpovědí, že mám každoročně čest s rodinnou akcí. Povinnost navštívit v půlce listopadu šumperský kulturák se často předává z otce na syna (či dceru), v jamem pulzujícím předsálí se tu potkávají ryze lokální, tuzemské, ale i přeshraniční muzikantské a fanouškovské famílie. Pokud ale jako já patříte mezi jedince, kteří si festival pod vlivem nadšení z bluesové dvanáctky našli na internetu nebo o něm zaslechli od hudbou spřízněných kamarádů, nemusíte mít strach, že vás tu ve frontě na pivo přepadne nemístný pocit osiření. Je totiž jedno, jestli jste tenhle festival založili, podědili nebo jako já vygooglili. Stačí, že máte rádi blues - a místní klan vás přijme za svůj.

Další ročník mezinárodního festivalu Blues Alive v Šumperku je sice vzdálen ještě devět měsíců, ale již nyní probíhá výběr mladých a nadějných bluesových kapel, které se představí naživo v listopadu v hlavní části této prestižní přehlídky. V druhé polovině února v rámci již 21. ročníku soutěže Blues Aperitiv totiž vybrala odborná porota sedm skupin, které zahrají na finálovém koncertu v sobotu 28. března ve velkém sále Domu kultury Šumperk.

Od čtvrtka 14. listopadu do nedělního časného rána 17. listopadu žil severomoravský Šumperk rytmem blues. Již dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního festivalu Blues Alive, který byl vyprodaný tři měsíce předem, nabídl světové hvězdy nejen tohoto žánru, přední domácí jména, mladé naděje, filmové projekce i noční jam-sessiony.

K pátečnímu, druhému a zároveň prostřednímu dni festivalové přehlídky Blues Alive v jesenickém podhůří neodmyslitelně patří i odpoledne strávené v podkroví šumperského H-Clubu. Zdejší prostor s výhledem na koleje místního nádraží tradičně hostí interprety komornějšího projevu, lakájícího k nabytí sil před hlavním programem. Letos střešní trámoví rezonovalo silněji, než tomu bývá zvykem. Oba účinkující totiž disponovali energií, která se netajila ambicí posluchačovu pohodu narušit.