30.01.2025 9:19

Noises from the Swamp a Reverend Killjoy položili základy domácí alt-country scény Doporučeno

Napsala:
Reverend Killjoy Reverend Killjoy Zdroj: oficiální facebook kapely Reverend Killjoy

V Americe vznikla a má zde svůj stabilní, mnohovrstevnatý trh. Minulý rok se navíc její vlna přelila přes nejvyšší patra světového popu. Country music si namířený reflektor za humny náležitě užívá, v Čechách je ale pořád okrajovou záležitostí. Přesto se zdá, že se na tuzemské scéně něco mění a že se k lásce k žánru, který se u nás v minulosti dočkal vlastní, svébytné podoby, vyznává opět stále víc lidí. Komerčně úspěšný rapper Marpo nahrává v Nashvillu, country-popový singl se světovými parametry nedávno vydal třeba dvaadvacetiletý Simon Opp. Ryzí americaně a jejím příbuzným žánrům se tu ale pořád věnuje velmi málo lidí, jejichž vystoupení a desky se historicky pohybovaly spíš v kategorii pozitivní deviace (a o těch snad brzy, ale pořád jindy). Teď to ale vypadá, že se i dosud rozštěpené síly milovníků čistokrevné country mění v ty hybné. Na ose Praha - Šumperk - Brno se totiž potkaly kapely, které mají potenciál stmelit její dosud poschovávané posluchače.

Brněnští Reverend Killjoy se s pražskými Noises from the Swamp seznámili loni v Šumperku. Přesněji řečeno na Blues Aperitivu, dubnovém soutěžním večeru, na němž porotou předvybraní finalisté pravidelně bojují o místo v hlavním line-upu festivalu Blues Alive. Pro milovníky blues je každoroční šumperská oslava dvanáctky událostí roku, při níž si návštěvníci užívají přítomnost zahraničních hvězd prakticky rovnocenně jako nováčků scény.

Organizační tým kolem Blues Alive pohyby v zahraničním žánrovém vkusu sleduje, a tak se už několikátý rok v listopadu, kdy se třídenní festival koná, těšíme z přibývajícího počtu kapel, které kromě blues hrají právě country, americanu, nebo southern gothic - tedy žánry, které sdílí vlastní kořeny i zastřešující pojem roots music. Ten si ostatně Blues Alive na znamení, že přiznané mělnění škatulek ve světě reflektuje, nedávno přidal do názvu.

Účast v Aperitivu rozhodně není vábničkou pro začínající hudebníky, kteří mají na hlavním festivalu vykrýt nevděčné dřívější části programu. Soutěž totiž dokáže umělce mnohdy nápadně posunout a zajistit jim kontakty se zahraničím i pevnou žánrovou pozici. Před třemi lety tu se svými Steven's poprvé zazářil multitalent Štěpán Kordík, v roce 2018 si cenu diváků v Aperitivu odnesl zase písničkář a výrobce nástrojů Jan Fic, který je od té doby na scéně etablovaným jménem - a který ostatně oběma kapelám v titulku pomohl brněnský i pražský křest zahájit.

Noises from the Swamp ani Reverend Killjoy sice hlavní cenu poroty nebo diváků nezískali, správně ale vytušili vzájemnou lásku k žánru a začali společně vystupovat - mj. s famózními Srby The Bad Week, zkušenými nadžánrovými buskery, kteří minulý rok na Blues Aperitivu suverénně získali diváckou cenu. Právě fakt, že obě kapely rozmělnily ega a spolupracují bez ohledu na rozdílná podhoubí a poměrně velkou vzdálenost, dává naději, že se rodí nová, silná generace muzikantů, která už nehledí výlučně do domácího country-folkového kotlíku a odkaz hledá především ve světové podobě žánru. A co víc - má chuť nebýt v tom sama.

Od iniciačního setkání obou kapel uplynul už téměř rok, který oběma dopřál čas ke vzniku debutových nahrávek. Outlaw’s Prayer pokřtili Reverend Killjoy za přítomnosti Fice i pražských protějšků nejdřív v brněnském Kabinetu Múz, o týden později pak podruhé, ve stejné sestavě v pražském Café V lese. Tam už domácí Noises from the Swamp křtili taky své Liquid Salvation.

Že byl pražský křest pro scénu jeden z definujících, bylo poznat zejména z toho, jak na první pohled různorodé diváky přilákal. Pokud totiž v sobotu večer potkáte na jednom místě tancovat kombinaci sto padesáti nenápadných intelektuálů v úpletu, chlápků ve flanelkách s truckerkami, pánů v saku, rockabilly párů a vyznavačů postmalonovské estetiky, je jasné, že nejde o akci pro pár známých, ale hlavně pro lidi, které spojuje nadšení z podobné rytmiky a feelingu. Křesty sice tradičně bývají mejdanem především pro kamarády, v podzemí kultovní kavárny byla ale i spousta lidí, která si kapely evidentně přišla omrknout a navzájem se až zase tolik neznala.

Ale teď už konečně k samotným country pionýrům - počátky domácích Noises from the Swamp, kteří v sobotu v Praze křtili prvně a první, lze vystopovat čtyři roky nazpátek. Z úsporného kapelního medailonku se dozvíme, že někdo má větší knír a někdo zase ne, že každý už někde hrál a že se tentokrát inspirovali Nickem Cavem, Tomem Waitsem, Neilem Youngem nebo třeba The Death South s Blackwater Fever. Ano, Noises from the Swamp jsou rozkročení někde mezi gothic americanou a dark-country, na Facebooku jim visí odkazy na již zmíněného Post Malonea stejně jako na Johnnyho Cashe - debutová nahrávka Liquid Salvation do sebe historické vlivy vcucla stejně jako ty zahraniční a současné, k nimž se Noises from the Swamp, aspoň co se USA a Kanady týče, výslovně hlásí. Zahraniční žánrové interprety koneckonců kapela zejména v Praze pravidelně doprovází a uspěla i na pražské Portě. Z hudební bažiny přitom trčí dva výrazné pilíře - humor a dva krásné hlasy. Prokop Lagner a Jan Kapic by si s jejich přirozeně hutnou barvou bohatě vystačili, zázemí ve folk-rockových a metalových uskupeních však do slatinného étosu vneslo taky hodně vtípků  - tak trochu navzdory tomu, že tempo většiny skladeb je spíš pomalejší a hudba vyznívá ve výsledku melancholicky.

Zvuk kapely ale přítomnou srandou a stylizací odrážející larpový smysl pro detail vůbec netrpí. Banjista a kytarista Kapic instrumentální zkušenosti z folk-metalového Cruadalachu a Irskem inspirovaných Five Leaf Clover nezapřel mimo jiné v momentě, kdy mu v půlce vystoupení praskla struna a na vypůjčenou, mnohem subtilnější kytaru vzápětí podal jeden ze svých nejlepších výkonů.

Druhá půlka močálové čtveřice pak doznala oproti výrazné dvojici drobných změn, původně mužský kvartet má na postu basáka totiž už druhou členku. Zatímco v Šumperku byla za basou ještě Kateřina Sýkorová, ta na obou křtech ponechala místo staronové basačce Agnès Vrana a dál si v kapele příležitostně stoupne za mikrofon. Rytmika zakončená cajonem v Noises from the Swamp pak dostává svému původnímu účelu - tedy nevyčnívá, decentně tvrdí a příležitostně vypomůže s vokály.

Noises from the Swamp mají díky nadhledu a přesahu do dalších scén předpoklady nakopnout zdejší alt-country tak, jak to před pár lety dokázali Acid Row u tuzemského stoneru. Desku jim ostatně pokřtil s pražskou scénou srostlý country-punker Holy Fanda ze stylově spřízněných Holy Fanda & the Reverends a na kapelních sítích k úspěchům gratulují emeritní zástupci české psychedelie. Je tak na Noises from the Swamp, zdali hozenou rukavici mají chuť uchopit.

Pokud jsou chloubou předchozího projektu krásné hlasy, pak devízou brněnských Reverend Killjoy rozhodně zůstává skutečnost, jak zkušenými muzikanty všichni z trojice jsou. Není divu, kontrabasistu Šimona Jakubíčka můžete potkat stejně snadno vedle cimbálu jako v orchestru, Čechoangličan Tom Oakland hraje v brněnské Ukulele Orchestra jako Brno nebo historicky ve folk-rockových The Oakland Sisters. Martin Binder je zase v Brně známým písničkářem, nezkřídka přirovnávaným právě ke Cashovi. Vznik Reverenda Killjoye lze datovat do roku 2019, i jemu se personální obměna nevyhnula - kontrabasista Jakubíček do kapely dorazil předloni společně s vydáním EP What Became of Reverend Killjoy?.

Osobně si myslím, že country a blues se v moravské metropoli daří o chlup lépe než v Praze. Styly se tu nemusí vůči ostatním scénám tolik umenšovat a komunitnější přístup umožňuje jejich hráčům snadněji získat ostruhy. Všechna vylíčená pozitiva se na zvuku Reverend Killjoy projevují - jejich hra je přirozeně sebevědomá a hudebníci při ní nenuceně komunikují. Ostatně právě proto na Blues Aperitivu získali možnost zahrát si loni v červenci na letní scéně při boskovickém festivalu.

Reverend Killjoy jsou taky v nejlepším smyslu stará škola, která mýtus svého jmenovce, amerického věrozvěsta, sběratele lidové tvorby, odpadlíka, soudce, zločince a vynálezce holotropního kýchání, častěji než vtipkováním šíří rychlostí a úderností muziky. Tady se opět střídají dva vedoucí hlasy, které jsou slyšet hlavně v solidní, na banjo a mandolínu hrané country a bluegrass. Zahrát je přitom není nepodobné tomu, jako když hrajete klasicismus - hudba sice na první poslech může působit nekomplikovaně, zamýšlená lehkost ale vyžaduje obstojné hráčské schopnosti. Těch mají Reverend Killjoy na tuzemské poměry výrazný dostatek, srovnatelný minimálně s evropskou úrovní - na desce Outlaw’s Prayer stejně jako v sobotu večer bylo znát, že trio černě oděných elegánů zaujalo kromě Prahy taky přítomné americké publikum.

Na muzikantech byste tak v určitých momentech vlastně skoro nepoznali, že jsou z Čech nebo z Moravy - jejich projev nepůsobí parodicky, což je u importovaného žánru zásadní. Tomu, že kapela děkovala po křtu také Jakubovi Štěpaníkovi, který na Blues Alive jako harmonikář doprovázel mimo jiné i syny Muddyho Waterse, se tak vůbec nedivím a mou teorii o brněnské soudržnosti takto přiznané přátelství jen potvrzuje. Věřím, že Reverend Killjoy mají stejně jako jejich kamarád na to, aby se v budoucnu postavili vedle daleko profláklejších jmen. 

Obě kapely nejsou sice jediné, které u nás “nové country” hrají, jejich spojení je ale u nás pořád unikátní. Snad se v budoucnu podobných spojení dočkáme více. Zkraťte si mezitím čekání poslechem Liquid Salvation a Outlaw’s Prayer - tyhle desky za to stojí.

Více z této kategorie: « Kam s dětmi na koncerty

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.

Používáme cookies

Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.