Dorota Barová se na sólovou dráhu vydala krátce po absolvování ostravské konzervatoře v roce 1995. V následujících letech skládala hudbu k Francouzskému divadlu FF MU v Brně, hrála v kapelách Chorchestr, Asyl Akt, spolupracovala s brněnským divadlem Neslyším. V divadelní sezóně 2003 získala třetí cenu Thalie za hudbu k divadelnímu představení Dům hluchého (Dorota a Zdeněk Kluka/Progres 2). Díky své všestrannosti se věnovala i hudební dramaturgii brněnské jazzové kavárny PoDobrazy a jako autorka se podepsala pod hudbu k filmu Marta režisérky Marty Novákové.

V současné době je Dorota jednou z nejvýraznějších zástupkyň nezávislé české hudební scény. Svůj sametový hlas doprovází hrou na violoncello, skládá písně i texty napříč různými žánry. Jak sama říká :"Hudba hranice nemá, ty vytvářejí lidé. Chci ji právě takhle vnímat, svobodně. Pro mě je důležité sdělení a obsah a lidé, se kterými tu hudbu prožiju." Převážně vystupuje se svými "domovskými" kapelami (Tara Fuki, Kuzmich orchestra či Vertigo), spolupracuje však i se spoustou dalších interpretů a kapel, jakými jsou například Lenka Dusilová, Jaromír Honzák Quintet, Květy, River, Frufru, Jan Burian aj. 

Album "feat." v sobě zahrnuje styly alternative, funk, heavy, jazz, pop, rock, world, a přesto jako hudební celek působí vyváženě. Jedná se vlastně o jakýsi průřez Dorotiny tvorby. Ona k albu dodává :"Bylo zajímavé poslechnout si ty skladby po tolika letech. Je to jako když člověk otevře deník. Okamžitě víš, co jsi v té době žil a jaký jsi byl. Něco bys chtěl prožít znova a něco je jenom do archívu na památku, ale ničeho nelituješ."