Tento mexický hudebník žijící v současné době v Barceloně již má za sebou více než 20 let aktivní hudební kariéry. Prošel si obdobími progresivního rocku, jazz fusion, ambientu i post-rocku, poté mu však uhranula vážná hudba a zrodil se jeho sólový projekt Murcof. Na svých prvních EP využíval jen nahrávky zvukové umírněnějších skladatelů jako Arvo Pärta a Mortona Feldmana, postupně však začal na svá CD přibírat i serialisty, dodekafonisty a minimalisty a nakonec se na albu The Versailles Sessions propracoval až k barokní hudbě hrané na dvoře Ludvíka XIV.

Málokdo vládne tak idiosynkratickým a žánrově pestrým hudebním projevem jako právě Murcof. Vždyť koho by kdy vůbec napadlo, že barokní hudba si kdy bude podávat ruce s glitchem, dronem, minimal technem a rozvolněnými ambientními zvukovými strukturami. To vše a mnohem víc se kloubí, spojuje a taví ve vroucím kotlíku Murcofovy hudby, která, přestože čerpá ze spousty nahrávek soudobé i historické vážné hudby, občas zní až mimozemsky.

Minulý rok zavítal do Paláce Akropolis Murcof po boku trumpetisty Erika Truffaze, bubeníka Philippe Garcii a VJe a grafického umělce Enki Bilala v rámci jejich společného multimediálního projektu Being Human Being (více se o tomto koncertu dočtete zde), tentokrát však poprvé vystoupí sólově a představí tak českému publiku výhradně svůj hudební repertoár.