Omega v sedmdesátých letech patřila společně s Lokomotiv GT k nejlepším interpretům progresívního rocku. Jejich sláva daleko překročila tehdy ostře hlídané hranice východního bloku. Jako první v Maďarsku použili jevštní efekty v podobě kouře, laserů a projekce.

U jejího zrodu v roce 1962 stál, a dodnes v kapele zpívá, János Kóbor. V začátcích ještě hrál na doprovodnou kytaru, dnes už se plně věnuje jen zpěvu. První roky působení kapely patřilo hraní cover verzí anglických a amerických rockových skladeb a různým hráčským obměnám, jak už to tak bývá. Amatérská léta strávená hraním po klubech končí v roce 1967.

V roce 1968 pro kapelu Gábor Presser napsal první původní skladbu a záhy následovaly další. Postupně v nich lze vysledovat broušení hudebního stylu od klasického rocku přes progresívnější hraní až po tehdy velice populární nastupující space-rock. Za jeho vrchol je považováno album Gammapolis z roku 1979, které je nejprodávanější rockovou deskou v Maďarsku.

K dalšímu stylovému obratu došlo v roce 1981 albem Az Arc (Tvář). V té době se kapele velmi daří, má vlastní nahrávací studio a aparaturu, na kterou v Maďarsku hrají zahraniční hudební hvězdy. Mnozí z nás tenkrát za těmito koncerty cestovali za hranice, neboť u nás byl výběr hlavně rockových kapel velmi omezen a přísně střežen jako nežádoucí. Aby se mohla prosadit i ve světě, téměř všechna svá alba Omega vydala i v angličtině. V roce 1997 pak dokonce průřez celou tvorbou natočila v němčině a vydala pod názvem Das deutsche Album. Člověk se ale setká s názory, že maďarština je pro Omegu typická a bez ní její písně ztrácí punc originality.  

Od roku 1971 hrála Omega v podstatě ve stejném složení plných třicet let. Ač v důchodovém věku, dodnes koncertují, občas vydají album a stylově se obracejí k hardrocku. Současná sestava, ve které budou k vidění i v Praze, je János Kóbor (sólový zpěv), Tamas Szekeres (kytary), Albert Földi (klávesy), Katy Zee (baskytara) a Ferenc Debreczeni (bicí).