Od jejich eponymního singlu Pasta Machine sice uběhly již víc jak dva roky, ale tohle dlouhé čekání přineslo své hudební ovoce. Kapele se po zvukové stránce podařilo překonat její singl z roku 2013, na němž muzikanti dokonale skloubili tvrdé metalové riffy s elektronickými beaty, čímž dali život zcela novému hudebnímu stylu – PURE DISCO. Na novém albu jejich zvuk zpřísnil, je hutnější a syrovější, zkrátka nic pro slečinky (byť pěkných slečinek jim na koncertech paří vždycky dost). Přesto si zachovává hravost jak můžeme slyšet v koncertním hitu How To Get This Car. Zkrátka překračuje vše, na co je český posluchač ze své domoviny zvyklý. Autoři skladeb si dali za úkol přiblížit se současnému metalovému americkému zvuku, ale i ten se jim nakonec díky pure disco nářezu podařilo zválcovat. Hudební znalci dají za pravdu, že moderní metalový soud znamená podladit pětistrunnou basu na A, ale basák Pasta Machine,,Marek se toho nebojí a má podladěno z fleku až na G. Na hlubší basu si žádný kuře na světě vážně netroufne.
„Kombinace podprahových zvuků a Markovy podladěný basy u slabšich jedinců vyvolává naléhavou potřebu vyprázdnit se. Během koncertů proto rozdáváme papírový dětský pleny," říká jeden z frontmanů kapely, Martin Tirala.
Čtěte také: Festival Prague Proms představí jedinečnou laserovou show
PURE DISCO
Jedinečný styl pure disco není jen o tvrdém zvuku. Taneční složka hudby Pasta Machine je rovnoceným partnerem hutným kytarovým riffům. Rozhodně se nejedná o pouhý kosmetický doplněk. Pasta Machine kladou důraz na originalitu a různorodost, za kterou si stojí, jako Putin za svou pleší.
„Hrát jako ostatní nikdy nebylo naším cílem a tahle deska není pro každýho," shrnuje úděl kapely basák Marek. Zkrátka kapela tvrdý chleba má – a má to tak ráda.
Album Pure Disco stejně jako singl z roku 2013 vychází na labelu Pure Disco Records. Frontmani kapely, Marek Svoboda a Martin Tirala, se tentokrát ujali také role producentů a jejich přístup k nahrávaní byl nekompromisní. Jednotlivé skladby oživují výstupy zajímavých hostů. Kromě sboru vynikajících vokalistek, jejichž identita bude zveřejněna až během křtu alba v klubu Kaštan 25. dubna, to je hlavně hráč na japonskou flétnu šakuhači Ósako Seizan, který se na nezávislé hudební scéně objevuje už několik let. Zkrátka je se na co těšit a nuda s nimi nehraje.
Mnoho otázek samozřejmě vyvolává obal alba. Členové kapely však o identitě Niki tvrdošíjně mlčí. „Obal nás přišel na majlant, tak doufáme, že se album ujme," komentuje situaci Marek Svoboda. Za obrázek uprostřed obalu kapela zaplatila 9 dolarů. Některé věci by zkrátka měly zůstat bez komentáře.
Skupina Pasta Machine vznikla v roce 2003, ale její dva členové, Martin Tirala (kytary, zpěv) a Marek Svoboda (basa, zpěv), hráli už v devadesátých letech ve skupinách Jen přez mojí živolu! (alternative) a Peeping Tom (crossover). Dlouhá léta zkoušeli a experimentovali až v roce 2010 spolu se třetím členem Easym (bicí, sample, noise) vytvořili nový hudební styl, který nazvali pure disco. Na konci roku 2013 se k Pasta Machine přidal Dmitry Abbasov (bicí), čímž rytmická sekce jejich pure disco soundu dostala nový výraz, který hodlá předvést na nadcházející koncertní šňůře.
Další informace o kapele najdete na Bandzone
