Cruel vznikli začátkem milénia na troskách dvou středočeských kapel - Guernica a Cruel Barbarian. Ty se sice kvalitou své tvorby odlišovaly od zástupů podobných lokálních metalových těles a dokázaly si zajistit poměrně širokou fanouškovskou základnu, ale postupně se z různých důvodů vyčerpaly až k ukončení činnosti. Hlavní tvůrčí mozky těchto kapel - Pavel Bauer a Marek Neckář - ovšem rychle našli společnou řeč a rozhodli se dál pokračovat pod názvem Cruel. Nastává zdánlivě nekonečný kolotoč doplňování sestavy a hledání vlastního výrazu. A jelikož oba zmínění pánové jsou perfekcionisté a čas je nijak netlačí, trvá šest let, než přijdou s debutovým albem.

Deska Equilibrium způsobila v době vydání menší poprask a ke kapele přitáhla potřebnou pozornost. Úspěchem bylo slušné umístění v anketě hudebních publicistů Břitva. Cruel se ale rozhodli posunout dál a začali hledat zpěváka - o mikrofon se do té doby dělili Bauer s Neckářem. A s hledáním toho pravého hlasu nijak nespěchali. Nakonec se shodli, že těmi správnými hlasivkami disponuje Zbyněk Pošmura a sestava se tak definitivně uzavřela.

Cruel chtěli nový hlas rychle představit posluchačům, ale čtyři roky po vydání Equilibria neměli na nové album dostatek materiálu. Rozhodli se to tedy vyřešit šalamounsky a vydali akustické EP Krutá tráva, na němž představili kromě materiálu z debutového alba novou píseň Tanečník na spáleništích. Odezva byla více než příznivá a všichni byli zvědaví, jak se nový muž za mikrofonem předvede na další řadovce. Na to si ovšem fanoušci museli znovu počkat. A to skoro pět let.

Deska Entelecheia vyšla letos na apríla, o žádný žertík se ale rozhodně nejedná. Její nahrání umožnila úspěšní kampaň na portálu Startovač. A vymazlené je na ní opravdu všechno, už od graficky povedeného obalu. V bookletu najdete u každé písně nejenom text, ale také stručné vysvětlení, co tím chtěl básník (ve všech případech Marek Neckář, pouze jednou s pomocí baskytaristy Honzy Švece) říci.

Vymazlené detaily

Po vložení do přehrávače se z reproduktorů ozve nejdříve uklidňující šplouchání neklidných vln přecházející přes zvuky mořského kytovce, zobrazeného na obalu,do prvních tónů intra Pod obratníkem Kozoroha. Poslední šance se nadechnout, než se posluchač ponoří do světa tohoto alba. Na padesát minut se ocitne v kouzelném světě plném melodií a nečekaných postupů. Pokud jste z předchozích řádků snad získali dojem, že Cruel jsou parta flákačů, co si čas od času, když už se vážně nudí, odskočí natočit cédéčko, tak nemůžete být dál od pravdy. Nevím, jak velkou část z posledních pěti let zabrala příprava Entelecheie, ale z každého tónu na desce je znát, jak velkou péči věnovali její tvůrci každému detailu. Přestože většina kompozic má délku šest a více minut, marně byste hledali nějakou výplň.

Sama kapela svůj styl popisuje jako mix španělského temperamentu, dálněvýchodní melodiky a keltských kořenů, ale pozorný posluchač tady toho najde mnohem více. Pestrost a nepředvídatelnost jsou pro Cruel mantrou, jíž se při skládacím procesu důsledně řídí. Může se samozřejmě stát, že pokud se při skládání příliš klade důraz na pilování detailů, z hudby se vytratí spontaneita a energie. Nic takového ale na Entelechei nehrozí. Celá deska pulsuje životem, překypuje energií. Tohle rozhodně není deska na jeden poslech. Patří k těm nahrávkám, ve kterých se dá stále něco objevovat a díky tomu mohou jen těžko zevšednět.

Po dlouho očekávaném vydání novinky se tedy Cruel rozhodli patnácté narozeniny korunovat výročním koncertem. Na něm samozřejmě nemohlo chybět několik překvapení. Po krátkém a svižném setu Ivory Gate, hrajících do programu večera zapadající akustickou keltskou hudbu, se na pódium dostavili oslavenci a bez zbytečných cirátů se hned pustili do práce. Nebylo na co čekat, program byl vskutku nabitý. V průběhu večera zazněly všechny písně z repertoáru Cruelu, včetně nikdy předtím živě nehraného Gambita. Jako hosté se představili také obě předchozí kapely šéfů téhle party, tedy s pěticí písní Cruel Barbarian Marka Neckáře s další pěticí Guernica Pavla Bauera. To samozřejmě přilákalo nemalý počet příznivců těchto kapel. Ti mohli porovnat, jaký kus cesty oba hlavní protagonisté za těch patnáct let urazili.

Většina večera ale samozřejmě patřila Cruelu. Největší pozornost na sebe strhával Marek Neckář, který zvládá obsluhovat klávesy, kytaru a ještě u toho zpívat. Ale ani ostatní členové souboru nezůstávali pozadu. Přestože se jedná o technicky hodně náročnou muziku, hudebníci si vystoupení užívali, stejně jako diváci pod pódiem. Těžko hledat nějaký zádrhel, výkon všech zúčastněných hudebníků byl naprosto suverénní a na jejich zaujetí byla radost se dívat. Pokud bych měl vyzdvihnout skladby, které mě oslovují nejvíce, jsou to asi Matador, Vis Maior nebo Tanečník na spáleništích, kousky obdařené zapamatovatelnými refrény a tedy neoddiskutovatelným hitovým potenciálem. Skvělou práci také odvedla hostující zpěvačka Saša Potměšilová (Krleš).

Je opravdu škoda, že po těch patnácti letech není věhlas Cruelu v naší zemi mnohem větší. Skladby jako Vlci bez hladu nebo Noir asi budeme těžko hledat v setlistech rádií a role headlinerů velkého festivalu by jim nejspíš taky úplně neseděla. Možná je to tím, že samotná kapela je se současným stavem tak nějak smířená a na nějakou větší sebepropagaci rezignuje. Hudbu dělá v první řadě pro sebe a s těmi pár koncerty ročně si bohatě vystačí. 

Setlist:

Cruel I: Maroko II, Matador, Všechno plyne (Panta Rhei), Noir, Vis Maior, Temný pasažér
Cruel Barbarian: Fata Morgana, sestřička, Vítejte do zlých časů, Královnička, Sedmikráska.
Cruel II: Gambit, Vlci bez hladu, Tanečník na spáleništích, Nokturno
Guernica: Vlčí touhy, Jménem nikoho, Deja-vu, Odnikud nikam, Irská whisky
Cruel III: Zlá hudba, Shah mat, Syberia, Svízel přítula, Propletenec slov, Pantograf, Maroko I
Entelecheia: Pod obratníkem Kozoroha, Vlci bez hladu, Všechno plyne (Panta Rhei), Tanečník na spáleništích, Propletenec slov, Temný pasažér, Noir, Zlá hudba

Čas: 50:38