Rok 2016 byl ve znamení zjevení některých velkých jmen a uskupení z hudební historie, u kterých by již člověk ani nečekal, že se ještě mohou dát dohromady. Výběr tedy bude opět silně subjektivní, nicméně než se pustíme do koncertního bilancování, je třeba zmínit, že rok 2016 byl rovněž i ve znamení smutných odchodů. Za českou scénu je třeba zmínit úmrtí možná vůbec největší české kytarové osobnosti – Radima Hladíka, který podlehl zákeřné plicní fibróze.

Ze zahraniční scény je nutné zmínit smutný konec pravda již nefungující kapely Emerson, Lake & Palmer. Svět šokovala v březnu zpráva o sebevraždě charismatického leadera kapely - varhaníka Keithe Emersona. V prosinci následoval druhý šok, kdy skonal v důsledku rakoviny kytarista a zpěvák Greg Lake. Rok 2016 tak znamená smutnou konečnou pro tuto progresivní artrockovou kapelu, která nejen v 70. letech vyprodávala i obří stadiony s hudbou, která se rozhodně nedala označit za komerční...

Nyní již ale ke koncertům, které považujeme za potřebné zmínit pro rok 2016:

1. Billy Cobham, Měšťaňská beseda, Plzeň 6. listopadu 2016

Do Plzně zavítal v listopadu možná vůbec nejslavnější jazzrockový bubeník Billy Cobham, který potvrdil, že jeho švih, přesnost a údernost nejsou jen planými chvalozpěvy. Ačkoli je mu již dvaasedmdesát, nenechá o svých schopnostech nikoho pochybovat. Stále jede v divokém tempu jako zamlada a dokazuje, proč si ho ke spolupráci vybral i samotný jazzový guru Miles Davis, či jakou roli hrál v legendárním jazzrockovém uskupení Mahavishnu Orchestru s Johnem McLaughlinem, kterého mimochodem budeme moci v příštím roce mít opět možnost vidět v akci. Billy Cobham si ale za svoji nezdolnost a nasazení zaslouží jednoznačné vítězství v tomto mikrovýběrů ze všech skvělých akcí roku 2016.

2. Banned from Utopia, Palác Akropolis, 9. října 2016

Fanoušci provokativního skladatele, zpěváka a kytaristy Franka Zappy mohli letos oslavovat hned dvakrát, neboť nejprve je mohl potěšit Český národní symfonický orchestr, který letošní ročník Prague Proms zahájil poctou tomuto předčasně zesnulému géniovi v rámci projektu Orchestra en Regalia spolu i s jeho bývalými spoluhráči jako například Ian Underwood či Scott Thunes.

Druhá podstatně rockovější zappovská akcička se uskutečnila v říjnu, kdy do Paláce Akropolis zavítala sestava Zappových bývalých hudebníků pod názvem Banned from Utopia. Zpěvák Ray Davis zde dokázal, že má stále svůj pověstný ječák a se svými kolegy předvedl zdařilou koncertní interpretaci zappovských písní, jako kdyby se člověk vrátil do časů před 30 lety. Klávesista a zpěvák Robert Martin rovněž nezkazil žádnou legraci a atmosféra byla prostě dokonalá. Zkrátka chyběl jen ten Frank, a proto také se tento koncert dostává na druhou pozici nej koncertů.

3. Adrian Belew Power Trio, Lucerna Music Bar, 18. února 2016

Zkraje roku 2016 přijel americký kytarista a zpěvák Adrian Belew se svým Power Triem. Hudebník, který začínal u Franka Zappy, ale rovněž patří k dlouholetým základním stavebním kamenům skupiny King Crimson v Praze přesvědčil, jak lze propojit humornou zappovskou hudební vložku spolu s progresivně rockovou crimsonovskou hudbou. Jeho zpěv za léta překvapivě nezeslábl a jeho kytarové schopnosti mi rezonují v hlavě ještě teď. Zkrátka vydařený rockový koncert, který se nevidí moc často. Proto si zaslouží Adrian Belew v naší pomyslné hudební soutěži krásné třetí místo.

Lze ještě dodat, že rok 2016 tak byl nejen ve znamení Franka Zappy, ale i kapely King Crimson, neboť v září vystoupila široce obsazená sestava Crimsonů v čele s jejím zakladatelem - kytaristou Robertem Frippem. Profesorsky přesná a skvělá show však postrádala právě trochu té radosti a přirozenosti, která z koncertu Belewa prýštila. Nelze však opominout, že koncert obnovené kapely King Crimson se třemi bubeníky nelze zkrátka opominout, protože to byl největší artrockový koncert roku 2016.

Zástupkyně šéfredaktora musicweb.cz Adriana Semlová píše:

Hudebních událostí se během roku 2016 událo opravdu velké množství. Nicméně ohlédněme se za koncerty, které překvapily, upoutaly a rozhodně nezapadly mezi nepřeberným množstvím ostatních.

1. Árstídir, Lucerna Music Bar, 3. května 2016

V květnu zavítali do Lucerna Music Baru islandští Árstídir, kapela, která pro české fanoušky není neznámou. Jejich autorská hudba v angličtině i v islandštině klíčí v ostrovní přírodě, v dálkách, kde šum moře omývá skaliska a ledový vítr bičuje vlny. Všechny přírodní živly jsou v jejich tvorbě znatelné stejně jako severská melancholie umocněná smyčci houslí a cella i vícehlasými mužskými party. Tento koncert jednoznačně potěšil fanoušky severského folku a ukázal, že se dá vynikající koncert uspořádat „pouze" za doprovodu nástrojů a skvělého zpěvu. Tento koncert řadím mezi nejúspěšnější za rok 2016 i z toho důvodu, že hudba Árstídir posunuje folkovou hudbu k autorské, a tedy nově vznikající, a přesto si uchovává návaznost na dřívější časy. I když nyní kapelu, která svého času čítala i šest členů, opustil houslista Karl James Pestka a zůstalo tak z Árstídir jen trio, věřím, že ještě neřekla své poslední slovo.

2. Kimmo Pohjonen, Divadlo Archa, 23. května 2016

Na chladném severu zůstaneme i s ohlédnutím za dalším koncertem, ale tentokrát se z ostrova přesuneme na kontinent, přesněji do Finska. Tato země má mnoho vynikající muzikantů a v různých žánrech, především v metalu a rocku, předčí mnohem větší státy světa. Tradice je zde opravdu dlouhodobá. Zaměřme se ale na alternativní koncert akordeonisty Kimmo Pohjonena, který v květnu vystoupil v Divadle Archa a jehož koncert rozhodně chladný nebyl. Kimmo má za sebou již mnoho projektů a spoluprací, třeba i s členy kapely King Crimson, a vždy se jednalo o netradiční hudební pojetí.

Tentokrát představil svůj projekt Sensitive Skin se svými dcerami, Inkou Pohjonen, která obstarávala elektroniku, a bubenicí Saanou Pohjonen. Rodinný sedánek se ale neskutečně vydařil. Magické, až rituální melodie se mísily s divokostí a neskutečně technickou hrou na akordeon, žánry se prolínaly, přetvářely, přesto šlo o nenapodobitelnou alternativní verzi, při které si posluchač nemohl ani na chvíli vydechnout. Tento koncert dávám jako protiklad k prvnímu jmenovanému, jež stál hlavně na textech a hlasovém umění. Kimmovy písně nemají text žádný, a právě propracované instrumentální plochy doprovázené jen lehkými zpívanými pasážemi přinášejí na současnou scénu neotřelou podobu hudebního projevu. Zde si na své přišel jak rockový, tak folkový, ale i alternativní posluchač.

3. Bluefest, Lucerna Music Bar, 16. října 2016

Každý rok skoro to nejlepší z bluesové scény u nás a každý rok neskutečně málo posluchačů. To je problém pražského Bluefestu, jehož třetí ročník se odehrál v říjnu. To, že už předchozí dva ročníky svým konceptem i kapelami zaujaly, je pravda, ale letos se festival vyšvihl především skvělým vystoupením Mr. Sippa. Fotky z festivalu si můžete prohlédnout zde. Tento showman, který s kytarou tančil na pódiu i mezi lidmi, šířil mezi posluchači neuvěřitelnou energii a své blues tak představil v nejlepším možném světle. Skvělá show a hlavně vynikající muzikanti. Nenechal se zahanbit ani Lil´ Ed, který po něm převzal pódium a taktéž rozjel kytarovou smršť a pořádnou dávku exhibice. Nicméně Mr. Sipp si publikum jednoznačně získal. Tomuto festivalu přeji do nového roku, aby měl znovu tak dobrou ruku na výběr hudebníků, jako tomu bylo doposud.

Jaké byly předchozí roky? Přečtěte si naše dřívější shrnutí:

Musicweb.cz: Ohlédnutí za jazzovým a bluesovým rokem 2014

Musicweb.cz: Ohlédnutí za hudebním rokem 2015