Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.
“Jéé, pardon, příliš mnoho piv a radosti!” S parafrází věty, kterou v zaplněné kavárně sympaticky upřímně omlouvá zmatky s placením jeden z účinkujících muzikantů, si pro shrnutí nálady, která bluesový festival v Šumperku provází, můžu v klidu vystačit. Akademici sice kořeny slova blues spojují s nelibými pocity, “terapie dvanáctkou” však v šumperské praxi operuje s opačnou škálou emocí. Třetí, závěrečný den festivalu se navíc v člověku mísí nadšení z nových hudebních zážitků s očekáváním, jaké finále vlastně letos bude.
Finálovou sobotu se krasohled tlumených odstínů v šumperském kulturáku točí přecejen o něco rychleji. Pod matnými světly předsálí se tu do sebe vpíjí bobtnající shluky kloboučkářů, límečkářů, sběratelů textilních beatových trofejí i sesterská dua všech věkových kategorií s nádherně se vlnícími hřívami. Všechno osvědčené, léty šlechtěné návštěvnické odrůdy. Letos na mě v hemžícím se davu z několika zad tajuplně pohlédla taky vážná ilustrovaná tvář, logo soluňských prog rockerů Naxatras. A proč tak zeširoka?
Používáme cookies
Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.