Již 27. ledna němečtí thrashmetaloví velikáni Kreator vydali zatím jejich poslední zářez na pažbě Gods of Violence. Album, na které se čekalo celých 5 let, jež si mohli fanoušci krátit navštěvováním živáků a festivalů, které legendy objížděly. Dnes můžeme s radostí říct, že čekání se vyplatilo. Mille Petrozza a spol. opět dokázali přivést metalovou loď jménem Kreator k úspěchu. Možná je to úspěch, který ztratil trochu (velice málo) thrashe, za to ale našel rovnováhu mezi dynamikou, melodičností a surovostí, která podstatné většině chybí.
Už první pecka World War Now je opravdovou plnohodnotnou vypalovačkou, která nasazuje laťku celému albu. Nutno říct, že ostatní skladby tuhle laťku drží. Před ní se nachází ještě Apocalypticon, který je spíše intrem alba než prvním songem. Možná se hodí říct, že jsem měl někdy pocit, že laťku nepatrně navyšují a kulminují až k songu, který dal albu jméno Gods of Violence. Píseň se objevila ještě před vydáním alba a už tehdy se kluci z Kreator trefili do černé. Tvrdé riffy, rychlost, surovost a perfektní break uprostřed, po kterém Mille Petrozza vrčí jedno slovo za druhým a ještě rychlost navyšuje. Toto je to, co většině chybělo a chybí. Po Gods of Violence přichází ještě dalších 6 nadupaných písní. Zmíněná skladba určitě není vrcholem alba. Ten si každý musí najít sám, každopádně výběr to bude nesmírně těžký.
Celému albu předcházely tři momenty, které nás měly navnadit. Resp. 3 skladby. Byly to Gods of Violence, Satan is Real a Totalitarian Terror. Ke všem třem byl natočený videoklip a všechny tři nenechávaly nikoho chladným. Pecky byly nadupané, obsahovaly tvrdá sóla, rychlé riffy a nádech starých časů. Jako kdyby ‚veteráni‘ chytili druhou mízu a byli duchem tam, kde začínali. Je to jen důkaz toho, že nadšení pro věc, které mají, nemizí ani po letech práce, a to je víc než obdivuhodné. Jistě měli slabší roky jako další skupiny, ale na ty dávají současným dílem zapomenout.
Na kytaru se na albu představuje finský mág Sami Yli-Sirniö, který si s Millem perfektně rozumí. Minimálně po hudební stránce určitě. Spolu opět dokázali vytvořit melodie, které jsou pro Kreator tolik typické a díky kterým jsou rozpoznatelní na míle daleko, alespoň pro mě. Baskytarové party obstarává Christian Giesler a na bicí zde hraje Jürgen Reil. Dohromady tvoří perfektní rytmické duo. Jako již dlouho předtím je tedy kapela v originálním složení jen z poloviny. Původními členy jsou frontman Petrozza a bubeník Reil.
Kreator sám sobě minulými alby nasadil vysokou laťku. Nejen Kreator, ale i ostatní thrashoví velikáni laťku navyšovali. Ať už to byly Slayer začátkem roku 2016, Metallica nebo Testament. Ovšem Kreator jako kdyby jejich konkurenci ignoroval a dělal si svoje. Nikdy se nezaprodal době a nikdy nikomu nic nenutil. Nyní se mu to stalo odměnou. Utekl všem zmíněným a budoucím vyzyvatelům hodil rukavici. Pro mne je to jejich nejlepší počin, a to díky vyváženosti. Skupina už netlačí tak moc na pilu, aby byl z hudby za každou cenu thrash. To z ní dělá jednoznačný vrchol, prozatím. Nikdy nevíme, co čas přinese.
