Na koncert, který se konal v domě kultury v Kroměříži, jsem dorazil přesně ve chvíli, kdy se místo před pódiem začalo plnit prvními nedočkavci. Hrdě jsem se tedy připojil k těmto pár statečným a společně jsme vyčkávali, až naši hrdinové hrábnou do nástrojů. Sál se mezitím již začal poměrně slušně naplňovat a už zbývalo jen jediné. To nejdůležitější.

Skupina na sebe nenechala dlouho čekat a ze své šatny se ukázali vcelku záhy i s novým bubeníkem Marcelem Gabrielem. Jako první zahráli notoricky známou Písničku pro tebe, kterou si s nimi zazpívala celá hala. Následoval Hodinový hotel, který se nesl v duchu písně první. Skupina by mohla klidně jen doprovázet na nástroje a sál by ji odzpíval. Opravdu raketový start, říkal jsem si. Poté už kapela vybalila nový materiál. Jako první z nových přišla Co bude pak, následovaná písněmi Apoštol chaosu a zmatku, Celý ten zbytek tebe, Znali se sotva hodinu a Na kolo nasedá. Všechno skvěle zahrané s parádní atmosférou. Pak opět nastal čas na nějaké ty 'fláky'. Začalo to Rodnými lány, tedy poměrně mladou písní. Následoval Berousek vozící kočárky napříč dobou i režimy. Další byla 17B, kterou si společně s kapelou zahrál i host z Kroměříže. Výbuch Nagasaki Hirošimy následovaný další známou I cesta může být cíl. Pokud se Vám zdá, že písní už bylo dost, tak omyl. Teď jsme pouze v pomyslné polovině, kterou jsem si vytvořil.

Proto trochu nedobrovolně přeskočím výčet písní z druhé poloviny, která byla neméně vydařená, protože mám pocit, že to by bylo pověstné nošení sov do Athén. A také bych Vás nerad unudil. Raději přejdeme k výkonu kapely jako celku. Ovšem z toho, co jsem již napsal, je verdikt celkem jasný. Vše fungovalo skvěle. Petr Fiala energicky poskakoval a zpíval, kytaristé Martin Knor a Jaromír Mikel nahazovali pózy pro fotografy a bubeník Marcel Gabriel s baskytaristou Petrem Nekužou dodávali tu tolik potřebnou magickou rytmickou sekci. Do toho všeho přispěl svou 'troškou' do mlýna Jiří Tibitanzl a zázrak byl na světě. Fanoušci byli neméně výborní a koncert zkrátka jel a šlapal, jak se sluší a patří. Fakt, že se skupina nechala třikrát vytleskat k přídavku je dostatečným důkazem.

Co tedy vytknout? Co vytknout skupině, která byla perfektně nazvučená, má skvělé texty, hudbu a očividně i fanoušky a energie na rozdávání. Zkrátka nic. Osobně bych jim mohl vytknout jen, že nezahráli moje oblíbené písně Něgdy a Rajčata a růže. To by ale bylo pokrytectvím největšího kalibru.

Přiznám se, že před začátkem koncertu jsem měl trochu obavy. Kroměříž nepatří k největším městům a obával jsem se, jestli skupina neodbude místo pouhým výkonem na půl plynu. Naštěstí tomu tak nebylo. Neošidili jedinou notu a jediné ucho. Tohle je pro mě opravdové muzikantské srdce, hrát všude na 100 %. Dále mě také příjemně překvapil hojný počet stejně starých lidí, tedy mladší generace, jako jsem já. 

Co říct víc? Pokud budete mít možnost vyrazit na Mňágu a Žďorpa, tak neváhejte. Je to jedinečný hudební zážitek. Přeji příjemný poslech!