Od té doby, co spolupracovala s výše zmíněnými kytaristy, povědomí o Beth Hart jako o výrazné zpěvačce, kterých zase v blues tolik není, stouplo. A následovala alba Bang Bang Boom Boom a Better Than Home, která zaujala svou originálností. Pomalé procítěné skladby plné životních zkušeností se střídaly s výraznými melodiemi inspirovanými gospelem, jazzem i blues-rockem. Tento koncept již Beth představila na dřívějších albech.
Na první poslech se Fire on the Floor zdá jako velmi vyrovnané a výrazné album, rozhodně nezapadne mezi ostatní tvorbou zpěvačky. První skladba je hned trefa do černého. Jazz Man. Ano, píseň je velmi ovlivněná klasickým jazzem, podkreslená klavírem a znatelnými bicími, výrazný hlas Beth ještě podtrhuje protahováním souhlásek, frázováním a výplňkovým zpěvem beze slov. I malé sólo ke konci skladby nechává vyznít především mile znějící piano. Odkaz na starší časy jazzových dní propojené s drsným hlasem zpěvačky je rozhodně pro začátek vysoká laťka. Pohodovou melodií je zajímavě nazvaná skladba Coca Cola, kde především nad nástroji vévodí Beth a její hlas. Z poklidného začátku píseň graduje i „sóluje", ale stále se nese na houpavém rytmu a opakující se melodii.
Na desce najdeme také skladby, které nikterak nevybočují, ale drží se stylu. Například poklidná Love Gangster, snivá You've Been Dreaming Of nebo popově líbivá Let's Get Together, která nejvíce opouští žánr a nechá se unést na ne nijak inovativní melodii. Posluchač si může říkat, že už někde podobný postup slyšel, a bude mít pravdu. I utahanější Picture in a Frame se ale nakonec vpije posluchači do žil.
Rockově nadupaná titulní skladba Love is a Lie, k níž byl natočen i videoklip, se navrací k drsnému zvuku, jasnému rytmu a především se zde Beth pořádně vyřádí a nechává procházet v textu o zhrzené lásce emoce, což je znatelné v jejím hlasovém výrazu plném chraplavosti. Stejnou náladu nabízí i skladba Fat Man. Přesně tato poloha Beth Hart sluší, výrazná nadupaná melodie, tišší sloky a pak všechnu dravost vypustí na povrch v refrénu.
Stejnojmenná skladba s albem atmosféru naopak zklidní. Balady ale Beth Hart umí, jak napsat, tak hlavně přednést, což už v minulosti předvedla ve skladbách, jako jsou Sister Heroine, My California nebo LA Song. Procítěnost, melancholie, nespokojenost. To, jak Beth skladbu pojímá, je přesvědčivé a opravdové.
Beth Hart je jedna z nejvýraznějších a nejtalentovanějších zpěvaček. To je fakt. Její výraz a hlasový rozsah dokážou utvořit neopakovatelný zážitek. Především je ale nutné říct, že Beth Hart je vynikající skladatelka, která čerpá především z vlastních zkušeností, které se zobrazují v textech, a má cit pro výrazné melodie. Nemyslím si, že bylo zrovna dobrým tahem dát svižné a blues-rockově laděné skladby do první poloviny alba a na samý závěr nechat skoro samé balady, ale i přesto se jí podařilo s novou deskou jen potvrdit, že skladatelsky se dokáže udržet ve stejné linii svých minulých alb a zároveň neustrnout na místě.
