Lostprophets hrají již od roku 1997. Za tu dobu vydali celkem pět alb, z toho nejvější ohlas získala Liberation Transmission. Dosud si zahráli na světových festivalech jako Ozzfest, Wembley Arena a mnohých dalších. Zahráli si s Linkin Park, Nine Inch Niles nebo například Good Charlotte.

Na jejich novém albu Weapons najdeme žánry jako alternativní rock, posthardcore a metal. Lze ho označit jako mišmaš, kde ovšem nic nehraje naplno. Deska startuje skladbou We Bring an Arsenal, která ze začátku svým vyzpěvováním může připomínat skupinku výrostků, kteří se vracejí domů z hospody. V případě Lostprophets se ovšem z onoho zpěvu ihned stává energická, rázná a v jistém slova smyslu provokativní parádička.

Weapons nešetří klidnými baladami

Another Shot kombinuje svižnou odrhovačku s pomalejší baladou. Frontman zde svým projevem a hlasovými dispozicemi připomíná Chestera Beningtona. Oproti tomu Jesus Walks nabízí o poznání klidnější pasáže, které si svou melancholií mohou podat ruku třeba se skladbami a lá Nickelback.

Kousek A Little Reminder That I'll Never Forget připomíná jakousi rockovou ukolébavku. Nejprve se představí šeptavé o-o-o-oh o-o-o-oh, následuje zpěv a poté se s hraním přidává zbytek kapely. Konec je opět přehlídkou klidné melodie, která je pro usínání jistě příjemná.

Jeden z nejtvrdších a nejvymazlenějších songů desky se jmenuje Better off Dead. Vymlácené paličky od bicích, řezání do strun basové a elektrické kytary a vykřičenost Iana zde velmi připomínají tvorbu P.O.D. či Papa Roach. Jednu z dalších rychlovek přináší kapela v počinu Heart on Loan. Ta nachází svou sílu převážně v části s bicími a v popových zpěvech. V prvních desítkách sekund u Can't Get Enough můžeme slyšet něco jako orchestr. Velmi jemné smyčce připomínají spíše pohlazení strun, než kdejaké zběsilé fidlání. Následně se však skladba jako mávnutím kouzelného proutku promění na rockovou pohodovku, u které posluchač vydechne úžasem.

Weapons nabízí skladby, jež často splývají jedna v druhou. Povětšinou se jedná o baladické a klidnější melodie. Což trochu odporuje nálepce kapely, která hlásá cosi o posthardcoreu. Nová deska by teda mohla nabídnout poněkud více tvrdších kousků. Vyzdvizhnout by se však rozhodně měly zpěvy, ať už sborové či sólové, které se mohou chlubit patřičným citem, s nímž byly stvořeny.