Věk nehraje roli. Tento fakt na nové desce Buddy Guy potvrdil. Na konci července oslaví fenomenální bluesman již 82. narozeniny, ale na nahrávce se k vám dostane jen neuvěřitelná dávka energie, skvělá technika a nefalšované blues. Co se hlasu týče, Buddy nestárne. Desku mohl nahrát v letošním roce, ale klidně i před třiceti lety, protože jeho talent i um jsou i nyní v plné síle. A pěvecky na tom snad nikdy nebyl lépe. Ukázal světu, že není "jen" kytarista, ale taktéž obstojný zpěvák.

Odkaz desky je jednoznačný, jelikož čerpá z nejrůznějších vlivů, které k blues vždy patřily, a proto na ni najdeme funkově laděné pasáže, dechové nástroje (skladba Old Fashioned) i rockové nasazení. Nicméně to, čeho se dočkáme nejvíc, je syrové blues v té nejlepší podobě. Když navážu na název první zmíněné skladby - Old Fashioned -, rozhodně se nejedná o zastaralé album, které pouze z nostalgie vzpomíná na počátky blues. Buddy zní jako Buddy, ale nebojí se vkročit do současnosti. Kompozičně je album různorodé, ale přesto si udržuje vlastní zvuk, na čemž zapracoval producent a bubeník Tom Hambridge, který je spoluautorem většiny skladeb na albu. 

Alkoholové názvy skladeb k blues neodmyslitelně patří a kromě vynikající Whiskey for Sale, jež sází na chytlavý riff a sborově zpívaný refrén je taktéž Cognac famózní kytarovou exhibicí, i když se věrně drží bluesové dvanáctky. Keith Richards se technikou hry ohlíží do minulosti, naopak Jeff Beck nahlíží dopředu ihned rozpoznatelnou pasáží. S kým jiným spáchat zločin než s Mickem Jaggerem. Perfektní zločin se podařil právě skladbou You Did the Crime, ve které vévodí harmonika, se střídmostí se v pozadí nese piano a lehká kytarová linka. Zpěv je opět bezchybný, oplývá emocemi, vřelostí a ve výškách zní stejně dobře jako v nižších polohách. Tyto dvě skladby zaujmou především tím, že se na nich objevují slavní hosté, ale nikterak vedle ostatních nevybočují, jelikož celé album je přímo nabité hity. 

Rokenrolový kousek Ooh Daddy vybízí k tanci a svižně se žene kupředu. Je velmi těžké některou ze skladeb nezmínit, protože opravdu na celém albu nenarazíme na jedinou méně povedenou. Zarytí bluesmani, kteří holdují spíše klasickému blues, si určitě přijdou na své v Somebody Up There, jež v sobě skrývá všechno, co blues představuje - melancholický text s typickými motivy lásky, ďábla v duši i vlastními myšlenkami, výraznou sólovou kytaru i naléhavý zpěv. Bluesový feeling starých časů zachycují nejen typickým textem i End of the Line nebo A Few Good Years.

S celou kapelou to Buddymu šlape, ale sám s kytarou si taktéž hravě poradí (nejkratší skladba Milking Muther For Ya zaznamenaná bez úprav). Kapela hraje především roli doprovodnou, jelikož Buddymu sekunduje a určuje přesný rytmus. Veškerá hudba vychází především z něho samotného a z neuvěřitelně procítěného projevu. Buddy zraje jako víno. Ať přijde tento pán s jakoukoli melodií, přetvoří ji k obrazu svému a tato deska je důkazem toho, že Buddy má nejen co říci, ale že je ještě lepší než na těch předešlých. Pokud bych měla jmenovat "to nejlepší", nedokázala bych se rozhodnout. Nepřestává mě udivovat fakt, že Buddy i ve svém věku dokáže své publikum překvapit a může tak být velkým vzorem pro mladší hudebníky a ukázat jim cestu, jak se k hudbě postavit čelem. Čistý talent, radost ze hry a úcta ke kořenům se zde Buddymu jednoznačně vyplatily.

Odkazů je v kytarové technice nespočet. Posluchač se setká alespoň částečně s mnohými legendami, protože jejich duše z některých skladeb přímo křičí. Lehká inspirace Jimim Hendrixem nebo Stevie Ray Vaughanem je na albu zastoupena stejně jako dřevní kořeny tohoto žánru spojené například s Muddy Watersem nebo Sonny Boy Williamsonem. Otázkou zůstává, zda se Buddy náhodou nevydal stejně jako Robert Johnson na pověstnou křižovatku, nebo jestli mu i samotný ďábel jeho talent závidí.

Přebal desky je vcelku nenápadný, ale s odkazy na dobu minulou - především dřevěnou deskou s názvem nahrávky a dřevěným zarostlým domkem v pozadí. Vesele vyhlížející Buddy, který do krajiny víc než zapadá, stojí se svou modrou kytarou u brány s nápisem Lettsworth, který nese název města v Louisianě, kde se Buddy 30. července 1936 narodil. Na závěr: vynikající práce a nyní se můžeme těšit na 8. listopadu a živé představení desky v Lucerně!