Úvodní píseň You Don´t Give Me Your Love (You Give Me Your Body) celou nahrávku Trey Roque uvede a předznamenává styl i rukopis kapely. Začátek představí krátký kytarový vstup a poté se ihned ozývá Treyův hlas spolu s výrazným nástupem nástrojů. Prvotní zvuk kytary příjemně naladí posluchače, poté nastoupí rockový přednes zpěváka s důrazem na tvrdší uchopení melodie. Refrén, který se skládá pouze z názvu písně, ale rychle zabředne do chytlavého opakování a více nenabídne.
Následuje Fool in Love, která se zpočátku pustí do líbivé sloky, zpěvák ji částečně vypráví, důraz je tentokrát kladen na přednes. Rocková tvrdost se zde trošku vytrácí a jede si na vlastní vlně. Something Ain´t Right se liší od zvukově garážového vzezření, lehké údery rytmiky a tichý hlas se ve sloce nesou jako ve snách. Meditativní podobě přispívá i v první polovině vyznívající akustická kytara a absence mnohonástrojového pojetí. Refrén působí jako vyznání nejen textově, ale zpěvák apeluje na správnou dikci a melancholický podtón se dostává na povrch.
Trey neoplývá jednoznačně rozpoznatelnou barvou hlasu, v méně výrazných polohách ale skladbám sluší. Když se snaží více tlačit na pilu, zbytečně skladbě ubírá, protože se všechna pozornost přesouvá na něj.
Poslední, z větší části instrumentální skladba, nese netradiční název Ai! Yai! Yai! Ya!, jejíž text zahrnuje samotné téma hudby a hry v kapele. Zvukově propracovaná skladba, která působí grungeovým dojmem a je ze všech nejsvižnější, pracuje se změnami rytmu i s příjemným zastřeným sólem.
„Nepíši zamilované písničky – píši skladby o mužích a ženách, což je naprosto odlišná věc. You Don´t Give Me Your Love je neomalená a hravá melodie o tom, když se z lásky už vytratila ta správná špetka koření. Druhá skladba Fool in Love vypráví krátký příběh o mužích, kteří neustále hledají perfektní ženu. Something Ain´t Right je klasická žárlivá píseň. Muž v ní je těžce zklamán nevěrou své dívky. Náladu celé nahrávky završuje poslední skladba, což je výkřik zklamání, jak přehnaně těžké je zde založit kapelu,"prozradil pro musicweb.cz o počinu Trey
Jako celek působí EP vcelku vyrovnaně, posluchač na něm najde zajímavé pojetí dvou hudebníků, kteří zní jako vícečlenná kapela. Ubírá jí sázka na chytlavost či líbivost v prvních dvou skladbách, ale to si posluchač může vynahradit při poslední, která vyrovnává skóre povedenou energickou aranží. Ani jedna ze skladeb nepřekročí stopáž tří minut, což by bylo dalším znakem kapely. Je však škoda, že nahrávka má pouze čtyři skladby a tím pádem se posluchač více neponoří do hloubky. Za zmínku taktéž stojí obal, i když se v dnešním světě právě tomuto aspektu už tolik pozornosti nevěnuje, ale sníh i dva proti sobě letící orli dodávají EP nápaditost.
