Vzhledem k tomu, že hudba se díky všem svým průnikům do ostatních sfér společnosti své podstatě vzdálila natolik, že se svou původní ideou často už nemá téměř nic společného, je nutné naše chápání hudby stále podrobovat reflexi a nahlížet na ni různými způsoby. O to se již 15 let pokouší pražská undergroundová kapela Skrytý půvab byrokracie, která svou parodií hudebních postupů a mechanicky odříkávanými texty nastavuje populární hudbě a hudebnímu průmyslu zrcadlo, a nabízí jim tak pohled na sebe samotné.
Začnu tedy od názvu, jenž kdekoho omráčí svou délkou i obsahem: Zpráva o pitvě Obergruppenführera SS Reinharda Heydricha provedené 4. 6. 1942 ve 12 hodin v Městské nemocnici Bulovka Prof. H. Hamperlem, přednostou patologického ústavu Německé Karlovy univerzity v Praze, za spolupráce prof. G. Weyricha, přednosty ústavu soudního lékařství Německé Karlovy univerzity v Praze. Jaký účel může zhudebnění zprávy z pitvy tak nechvalně proslulé osobnosti dějin jako je Reinhard Heydrich plnit? Usiluje snad toto dílo o uctění Heydricha? Nebo se naopak vyžívá v rýpání v jeho střevech? Klást si tuto otázku a pokoušet se ji zodpovědět je zbytečné. Hledání jakéhokoliv účelu či smyslu nás v tomto případě svede jen na špatnou cestu.
Nabízí se tu však samozřejmě řada paralel. S tím, jak se skalpel zařezává do orgánů Obergruppenfuhrera se i pronikavý zvuk SPB noří do hudební matérie pop music, tuctovými akordovými postupy počínaje a juchavými klávesami konče. Parodie, nadsázka a sarkasmus jsou tu samozřejmě tím hlavním nástrojem. Hned v úvodní skladbě Zpráva o pitvě ohlašující název alba se komicky rozplizlý trombón zavrtává do mocně oscilujícího syntezátoru obestřeného bublajícími a syčícími zvuky, znázorňujíc tak nápaditý konflikt akustických a elektronických zvuků. Ani se nenadějeme a už je čas na Řezy, které začínají učebnicovým chromatickým sestupem zahraným na klávesy a basu, jenž následně předá otěže skočnému trombonovému motivu s basovým doprovodem ústícího opět do sestupu za deklamace slov „gumový trubicový drén“, která se vám bezpečně zaryjí do paměti hned po prvním poslechu alba. Objevují se totiž i ve skladbách Hnisy a Tekutiny, kde je opět doprovází totožný akordový sestup.
Pitvu zarazí lehce poblázněný popěvek Myši, jenž pobaví přelévavými akordy kláves a kráčejícím basem. Oltář zase zaujme úchylnou polohou hlasu, jenž Heydrichovy vnitřnosti představuje jako lahodné zákusky v nabídce nějaké luxusní restaurace. Poté projde proměnou do rychlejšího tempa a za zvuku skřípajících houslí vrcholí klávesovým motivem připomínajícím hitsong Michaela Jacksona Billy Jean. Zbytek alba se odvíjí v podobném duchu, zazní kuřecí tanec a trombon místy vystřídá tenor saxofon. Ten vynikne obzvlášť ve skladbě Srdce táhlou melodií rozvinutou do krátké improvizace.
Přesto, že elektronika doplňuje nástroje poměrně okázale a svobodně, rytmicky je album pevně spjaté a působí přímočaře a úderně, což je zajisté záměrem. Text zprávy samozřejmě musel projít řadou úprav a proměn. Ve srovnání s předcházející deskou Skrytého půvabu byrokracie Johoho, ve které si kapela zanotovala i k fascinujícím textům knihy filozofa Gilla Deleuze a psychoterapeuta Félixe Guattariho Tisíc plošin je Zpráva pochopitelně o poznání monotématatičtější, a to i přesto, že „pitevní texty“ kapela prokládá i jiným textovým materiálem. Tomu se ovšem nedaří text nijak konfrontovat a působí dojmem, jakoby byly ke zbytku desky jen přivěšeny. Svou myšlenkou zhudebnění tak atypického textu je však deska velice originálním počinem vymezující se hlavním proudům dnešní hudební tvorby.
Album si můžete poslechnout či stáhnout za libovolnou částku na bandcampových stránkách vydavatelství Polí 5 nebo zakoupit v obchodě Rekomando. Zatoužíte-li po tom okusit Skrytý půvab byrokracie naživo, zavítejte 26. února na křest Zprávy... do Café Lajka, kde budete mít možnost si album vyslechnout v akustické podobě.
