Dvojice kapel, tvořící toho večera hlavní část programu, toho má spoustu společného. Obě mají na kontě již tři alba a nijak se netají ambicemi prosadit se za hranicemi. Každá na to jde trochu jinak, o tom ale až později. Punkeři Játro měli za úkol publikum patřičně rozjuchat, a i když měli díky technickým problémům poměrně solidní skluz, svůj úkol splnili na jedničku.
Dívčí kvartet The Agony v poslední době moc vidět nebyl, ale holky se rozhodně neflákaly a tak se mohly pochlubit hned dvěma čerstvými přírůstky do rezervoáru písní. V Praze se naposledy ukázaly v listopadu, kdy spojily síly se švédkami The Gems na večírku, kde si milovník dívčího rocku vskutku přišel na své. V Rock Café zvolili jako intro ústřední téma komiksové superhrdinky Wonder Woman, což mi přišlo jako skvělý nápad.
Otevírák tradičně patřil patřil první písni z poslední desky Rising House of Mirrors. Odbržděná riffovačka rychle přesvědčila sál, že děvčata jsou stále ve formě, k čemuž opět přispěl krásně čitelný zvuk. Na jedné z beden se nedal přehlédnout portrét otce zpěvačky Nikoly Kadoussi, který zemřel krátce před Vánoci, a The Agony mu svůj set věnovaly. Djamy Kandoussi byl, mimo jiné, skvělý muzikant s nepochybný vlivem na hudební směřování své dcery.
Žádné velké ohlížení do minulosti se ale nekonalo a to ani v setlistu. Většinu ho obstaralo poslední album a jak jsem již uvedl výše, došlo i na pár novinek. Zatímco Breathe Out už byla k slyšení několikrát, a mám pocit, že se z ní začíná stávat nová trvalka, Vedle sebe a Addictive Attraction si odbyly premiéru. Ano, vidíte dobře The Agony si poprvé vyzkoušely song s českým textem. A nedopadlo to vůbec zle, jak bylo znát i z reakcí publika. Závěr intenzivní hodinky patřil osvědčené dvojici hitovek Annie a She Said.
The Agony opět prokázaly, že jsou po vydání Rising stále na vítězné vlně.
Zatímco The Agony se snaží hrát moderní muziku, Nasty Ratz, zdá se, o nic takového nemají zájem. Zlatá éra jejich stylu se odehrála v osmdesátých letech a kapela kolem frontmana Jakea Widowa se snaží sestrojit stroj času, kterým by se jeho posluchači do této dekády mohli aspoň na chvíli přenést. Pokud milujete muziku, jakou tehdy chrlily kapely pocházející z Los Angeles, především Mötley Crüe, měli byste Nasty Ratz věnovat svou pozornost.
Tvrdošíjně za svým si jdou už dvanáct let a vytrvalost přináší ovoce. Na posledních dvou albech spolupracovali s renomovanými osobnostmi evropské rockové scény. Poslední desku Third Cut nahrávali částečně ve Švédsku pod dohledem Martina Sweeta, kytaristy Crashdïet. Nasty Ratz jsou tedy v laufu, takže není divu, že i jejich set v Rock Café měl odpich. Je vidět, že kapela si stojí za svým posledním počinem, pocházela z něho polovina zahraných skladeb. Publikum bylo zjevně stejného názoru a tak byla hned od úvodní Circus skvělá atmosféra a hudebníci na pódiu z ní čerpali. V Angel In Me, jediné připomínce debutového alba First Bite, si s nimi dokonce zahrál mladý fanoušek přímo na scéně.
Ani Nasty Ratz neměli nijak dlouhý set, ale dokázali svůj čas naplno využít. Díky skvělému zvuku a maximálnímu nasazení si své publikum snadno podmanili. Možná nebudou nikdy vyprodávat velké haly, ale s podobnou energií raných osmdesátek budou jistě vítáni po klubech minimálně na celém kontinentu.
Setlist The Agony: House of Mirrors, You, Shoot, T.W.S., Breathe Out, Vedle sebe, Addictive Attraction, Tonight is the Night, History, No Future, Annie, She Said
Setlist Nasty Ratz: Circus, The Waste, Against The World, Poetic Justice, Angel In Me, Watch Your Back, Wings, Demons, Price of Love, Set You Free, Let's Drive, Beat the Bullet, Stay Lazy