Když v se v osmdesátých letech formovala česká metalová scéna, kromě velikánů, typu Citron, Arakain, nebo Vitacit, zplodila i bezpočet dnes již většinou zapomenutých kapel, jimž místo na výsluní nebylo dopřáno. Někdy oprávněně, někdy nikoliv. Polabská nížina byla na podobné spolky velmi plodná. Kromě Irasu se můžeme bavit třeba o kolínské Skylle, chlumeckém Ŕemenu, nebo Polymetalu z Přelouče. Osudy těchto spolků jsou poměrně podobné. Začínali před revolucí nekonečným ohráváním Acceptů a Breaking the Law, aby se následně propracovali k vlastnímu, často svébytnému repertoáru. I když si dokázali vybudovat solidní fanouškovskou základnu, pokud se neprofesionalizovali, přichází po pár letech rozpad. A v poslední době právě tyto kapely prožívají nostalgický návrat na scénu.
To je i případ Irasu, který se po mnoha letech klinické smrti dokázal asi před třemi lety vrátit na pódia. Samotní členové kapely tvrdí, že si nemají co dokazovat, dělají to pro své věrné fanoušky. Ostatně vystupují opravdu spíše sporadicky a koncerty si pečlivě vybírají. A pochopitelně také kompilace Ohlédni se, co jsi dokázal…, mapující tvorbu kapely od roku 1983, je určena hlavně skalním příznivcům, kteří mají konečně možnost si své oblíbené songy pustit v adekvátní zvukové kvalitě doma.
Na prvním disku nalezneme reprezentativní výběr těch největších hitů, nahraných aktuální sestavou v kolínském studiu Sklep, doplněným o dvě skladby nahrané v roce 1991 v pražském studiu Michala Davida (!). Některé písně zubu času neodolaly. Dovolím si tvrdit, že kdyby se Iras v devadesátých letech nerozpadnul, po věcech jako Nesnáším veksláky, nebo Vyhazov z učňáku by dnes nikdo ani nevzdechl. Takhle tvoří neoddělitelnou součást nejen tohoto výběru, ale i živých vystoupení. Velká část textů Irasu se nicméně zaobírá různými historickými událostmi, či osobnostmi a jako takové dokáží oslovit i po letech. Tady bych vyzdvihnul především mrazivé Kladivo na čarodejnice s povedeným refrénem, nebo hitovou Železnou dámu (o Čachtické paní). Dojde ale i na Golema či Mistra Jana (Husa, pochopitelně). Všechny kompozice vycházejí z typického tancovačkového bigbítu s podporou klávesových ploch a devadesátková atmosféra z nich sálá opravdu mocně.
Druhý disk, vyloženě pro fajnšmekry, obsahuje songy nahrané v roce 1993. Po zvukové stránce tedy pochopitelně trochu zaostává, ale i zde se dají najít kousky, co stojí za poslech. Zdá se, že kapela se snažila přiklonit k mainstreamu, třeba píseň Pár dnů s tebou je v podstatě poprock jak z dílny Turbo. Pak jsou tu ovšem dvě rozmáchlé, opravdu epické kompozice. Pyramidy místy zní jako něco od Black Sabbath z období Heaven and Hell, Půlnoční řeka (s délkou skoro devět a půl minuty) zase zaujme lyrikou.
Ohlédni se, co jsi dokázal… je kolekce určená především příznivcům Irasu, pamětníkům jejich dávné slávy. Koneckonců. kapela si ji i sama distribuuje a v běžné distribuci ji neseženete. Pokud s láskou vzpomínáte na ranná devadesátá léta jako na zlatou éru českého metalu, určitě při nejbližší příležitosti na Iras vyrazte a CD si pořiďte. Nebudete litovat.
