Už při prvním poslechu je zřejmé, že se nejedná o práci žádných vyklepaných nováčků. Za tímto dílem stojí zkušení muzikanti, ostřílení lety účinkování především v Salamandře. Právě zde si své ostruhy vydobyli kytarista Vašek Moch a basák Jaroslav “Pišta” Sedláček. Metal Factory jsou dítětem hlavně prvního jmenovaného. Když se chtěl po rozchodu se známou značkou vrhnout na něco nového, bylo mu jasné, že bude muset přijít s něčím neotřelým. A šel na to od lesa. Hudebně prý hledal inspiraci hlavně ve finských Battle Beast (z dob metalovějších s Antonem Kabanenem v sestavě), patřícím k nejvýraznějším kapelám se ženou za mikrofonem. Do své sestavy ovšem nalákal vokalistky hned dvě - Pavlínu Mochovou a Zuzanu Batkovou.

Těleso ještě doplnil zkušený bubeník Marek Šánta (Ahard) a Metal Factory byli na světě. A hned se pustili do práce, jejímž výsledkem je tato sbírka dvanácti kompozic na celkové ploše velkorysých více než pětapadesáti minut. Hudebně se nejvíce pohybujeme v říši dvoukopákového power metalu s tahem na bránu jako Primal Fear, ale zkrátka nepřijdou ani milovníci melodií, s pozdravem o Nightwish.

Je znát, že přípravě desky byla věnována stejná péče, jako jejímu nahrávání. Písně jsou krásně strukturované a promyšlené. To samé platí i o vesměs anglických textech. Palec nahoru zaslouží i Michal Rucký, díky němuž je deska i po zvukové stránce správně plnokrevná a nabušená, kytary jsou ostré jako břitva.

Jako otvírák skvěle funguje zběsilá riffovačka Never Again, nenechávající nikoho na pochybách o co tu následující hodinu půjde. Obě zpěvačky se ukazují ve skvělé formě, jenom mám problém je od sebe odlišit. V projevu najdeme vše od agresivity po výšky, což písním dodává na osobitosti. Není tu žádná jednoduchá vypalovačka, vytvořená pro případné nasazení do komerčních rádií, ale to neznamená, že by nebyl přítomen hitový potenciál. Třeba s třetí Dirty Game přichází první kandidát. Potenciál usídlit se v setlistu na dlouhou dobu má i rockově šlapající Infection With Relief či titulní Defeat All. Aby se pořád jen neklepaly nýtky, tempo občas zpomalí, jako třeba v táhlé Compuntion, ale do stereotypu nikdy nezapadneme. Po stránce hudebních výkonů je vše na nejvyšší úrovni. Mochcova zdivočená sóla jsou balzámem pro slechy každého fanouška kytarového kvílení. Občas pro zvýšení kontrastu přidá i element mužského zpěvu, ale většinou si vystačí jen s deklamováním v intrech.

Metal Factory ke svému prvnímu výtvoru přistoupili zodpovědně ve všech myslitelných ohledech. Jedná o vyzrálou, sebevědomou desku a dovedu si představit, že by se nemusela ztratit ani za hranicemi. Zda se jí podaří uchytit se teprve ukáže, ale rozhodně si důrazně říká o pozornost.