Portlandská kapela Megaton Leviathan je typická svým mixem syntetických melodií a psychedelických partů s drone metalem, nejpomalejší a nejdepresivnější odnoží doom metalu. Za průkopníky tohoto stylu jsou považováni Earth z Olympie v americkém státu Washington. Texty Megaton Leviathan se zabývají především spirituálním světem, depresí a podobnými tématy. Inspirací byla prý kapele píseň Delivering the Goods od Judas Priest. Koncerty skupina vede jako jeden velký rituál. Napodobuje přitom některé šamanské tradice.

Poslední album Past 21 Beyond the Arctic Cell se pyšnilo větším důrazem na atmosféru muziky. Novinka Mage je oproti němu naopak temnější a zádumčivější. Přidání elektronických nástrojů dodalo celkovému dojmu na atmosféře a temnosti. Není to však materiál, který by se dal poslouchat za slunných dnů. Hudba této portlandské party se hodí na osamělé procházky zimní krajinou, které se rázem stanou o mnoho děsivější, navíc je velmi těžké pochopit koncept alba. Nutno podotknout, že pro zachycení všech tónů, které dělají album Mage zajímavým, je třeba poslouchat ho ve sluchátkách nebo z kvalitních repro beden.

První skladbou je melodická píseň Wave, která je doprovázená dvojhlasným zpěvem frontmana Andrewa Costy a houslistky Andrey Morganové. Můžeme v ní slyšet prvky syntetického rocku, jehož vliv je na tomto albu patrnější než na předchozích počinech. Není v ní cítit žádná gradace, píseň po celou dobu zůstává studenou a neskutečně emotivní. První skladba se skupině podařila na výbornou, až za ní zbytek desky pokulhává.

Take the Fire začíná smyčkou, kde se pomalé elektronické bicí mísí se slabou melodií, ke které se postupně přidají další nástroje. Píseň místy hudebně připomíná některé hudební party od Nine Inch Nails. Skladba Mage začíná také dvojhlasným zpěvem, ale hlas Morganové je zde na rozdíl od ostatních písní patrnější, neslouží již jen jako podkres. Tvrdý riff je doplněn o klávesovou smyčku, která připomíná Nightwish. Píseň vytváří pocit mystičnosti, jako by byla bránou do jiného světa. Až tak se při ní posluchač může cítit.

V předposlední skladbě The Belldog můžeme nejvíc slyšet ovlivnění syntetickým rockem. Zpěv Costy Reuschera zde nabyl na mohutnosti a dynamice, působí už téměř jako chorál. Smyčka akustických kytar a kláves postupně graduje ve výbuch elektrických kytar a pak se opět pomalým tempem zklidňuje.

Poslední skladba Within the Threshold je nejdelší skladbou na albu, její stopáž je dlouhá téměř šestnáct minut. Začíná jemně kolísající smyčkou strunných nástrojů, kterou doprovází jemné tóny. Píseň se náhle změní, když se k tichému ševelení přidá rychlá klávesová melodie. Song několikrát mění svůj charakter. Z tichého ševelení do elektronických smyček, z nich do tvrdých partů a opět zpátky ke klidným pasážím.