V první řadě bychom novinkovou nahrávku měli uvést do souvislostí. Rimortis určitě neměli v úmyslu nějak narušit přibližně tříletý cyklus, v němž tradičně nové desky vydávají. Ozvěny minulosti byly v podstatě už před dvěma lety natočené, ale práce byly narušeny hlasovými problémy zpěváka Milana Hloucala. Ty znemožňovaly nahrávku dokončit (alespoň ne v té kvalitě, jakou si kapela představovala). Následovalo dlouhé období čekání, jak se vše vyvrbí, na jehož konci byl přibližně před rokem Milanův odchod z kapely. Následuje složité hledání náhrady, při němž se Rimortis dostali do krize, která vyvrcholila odchodem dalších členů sestavy.

Na palubě tak zůstali pouze basák a hlavní textař Vašek Mrzena s klávesákem a také vrchním skladatelem Jirkou Vrbou. Ti stáli před dilematem, zda s kapelou de facto začít od nuly, nebo jít od toho. Nakonec zvítězila první varianta. Zatímco nástrojové posty obsadila dosud neznámá jména - kytaristovi Martinovi Čermákovi i bubeníkovi Vojtovi Zapadlovi je 18 let - mikrofonu se chopil ostřílený Láďa Spilka. Ten má za sebou nejen účinkování ve spoustě muzikálů (Johanka z Arku, Tajemství, Krysař), ale hlavně angažmá v několika převážně hardcorových kapelách (Calibos, Skiff). A jelikož deska už byla natočená, zbývalo jenom dotočit vokály a konečně ji poslat mezi lidi.

Mezi desítkou skladeb na Ozvěnách minulosti jich má hned sedm na svědomí klávesák Jirka Vrba. Zbývají dva příspěvky předcházejícího kytaristy Romana Černého a poslední Andromeda, cover verze písně Věry Špinarové. Mohlo by se zdát, že je na desce jako připomínka na nedávno zesnulou zpěvačku (stejně jako autora hudby Ivo Pavlíka), ale v době jejího nahrávání byli oba ještě naživu. Texty jsou opět výhradně dílem Vaška Mrzeny.

Power metalová kapela zpívající česky je v poslední době spíše vzácností a díky Mrzenovu nepochybnému talentu Rimortis v tomto směru u nás těžko hledají konkurenci. Někdy v období alba Vesmírem plout si definitivně našel svůj styl a ten drží i na novince. Pokud jste tedy slyšeli poslední dvě desky, již jste na jeho neotřelou lyriku zvyklí a víte co očekávat. Každá píseň má vlastní srozumitelné téma, texty se snaží vyhýbat klišé nebo se opakovat. Trošku mimo mi přejde snad jen Naše zem, vezoucí se na v poslední době populární národovecké vlně. Proti gustu žádný dišputát, ale k téhle kapele mi to prostě nesedí. Obzvláště v porovnání s lyrickými skvosty jako Divadlo v bílém nebo Ozvěny minulosti.

Přistupme ale k tomu, co asi bude fanoušky Rimortis zajímat nejvíc - tedy hudba a výkon nového pěvce. A myslím si, že obavy jsou liché. Jirka Vrba dokázal najít průsečík mezi nezaměnitelným stylem Rimortis a vlastním cítěním. Kapela se už dlouho hudebně pohybuje v rámci pevně daných mantinelů, jejichž překročení by jí asi fanoušci dali pěkně sežrat. Jirka Vrba je mimo jiné velký nadšenec pro filmovou hudbu, do níž čas od času rád fušuje a tuto svou vášeň přenesl i do nových písní. Muzika se tedy stále pohybuje v oblasti power speed, ale jako by nabrala na lehkosti a odlepila se od země. Díky křišťálově čistému zvuku to zní opravdu báječně.

A jak dopadl Láďa Spilka, jež vlastně přišel už k hotovému? Musím říci, že jsem z toho měl trošku obavy. První živá vystoupení, jež jsem měl tu možnost vidět, byla víc než co jiné hlavně hledáním. Málo platné, nová sestava si stále ještě sedá a chvíli bude trvat, než přijde ta správná suverenita, na kterou jsem zvyklý. Nic z toho ovšem na desce není nijak poznat. Láďa je dostatečně zkušený a ostřílený na to, aby se pokoušel kopírovat Milanův styl. Právě naopak - nepouští se tolik do výšek a předvádí širší rejstřík.

Byl jsem na tuhle novou tvář Rimortis hodně zvědavý. A jakkoliv je deska Ozvěny minulosti patřičně chytlavá a navzdory svému názvu se zpět moc neohlíží, pořád je to pro mě jenom příslib toho, co může následovat, až se tahle sestava pustí do práce na dalších skladbách. Vypadá to nadějně, tak doufejme, že obsazení tentokrát vydrží a má před sebou velké věci.