Přesně tak, už je tomu celých 30 let, co uskupení kolem Petra Fialy odehrálo svůj první koncert, 27 let od prvního alba a 26 let od legendárního alba Made in Valmez. Takhle bychom mohli pokračovat až do současnosti a je nutno říct, že by toho nebylo málo. Pokud tedy dovolíte, rád bych přeskočil těch zbylých, po hudební stránce mňágovitých (či žďorpovitých) 26 let a přesunul se rovnou k nejmladšímu přírůstku do rodiny, který nese název Třínohý pes.
Nejdříve něco málo teorie. Album vyšlo v pátek 3. dubna 2017 za pomocí vydavatelství SURIKATA Records a nahrávacího studia SONO. Zajímavostí je, že kapela se rozhodla album zafinancovat crowdfundingovým stylem, tedy stejně jako album minulé. Klasickou sestavu Petr Fiala (zpěv a kytara), Martin Knor (kytara), Jaromír Mikel (kytara), Petr Nekuža (baskytara) a Jiří Tibitanzl (saxofon, klávesy) doplnil nový člen Marcel Gabriel, který se chopil bicích a do současné sestavy zapadl jako kousek lega. Jako hosté se na albu objevili např. Matěj Ruppert, Nikola Mucha nebo Tereza Černochová. Zejména tedy zpěváci, ovšem výčet všech 'asistentů' je trochu širší a dá se najít na oficiálním webu kapely.
Teorii jsme si odbyli a nyní se pojďme podívat na desku po hudební stránce. Jak jen začít? Album je zkrátka stejné jako dekáda skupiny, tedy mňágovsko-žďorpovské. Osobně bych řekl, že tohle přídavné jméno jej vystihuje nejlíp, ale odbýt skupinu jednou takovou škatulkou nejde. Byla by to až moc velká drzost k legendě, kterou skupina je.
Tak teda pojďme pěkně od začátku. Jako otevírací skladba byla zvolená píseň V cíli, ze které je skupina poznat na míle daleko. Zde je na místě pochvala určená Marcelu Gabrielovi nástupci bývalého bubeníka Pavla Koudelky. Chemie zde zafungovala perfektně a se skupinou se skvěle doplňují. Další dvě skladby Apoštol chaosu a zmatku a Celý ten zbytek tebe si drží standard skupiny, nejsou výjimečné, ale ani špatné. Skladba Znali se sotva hodinu vyniká šikovně naaranžovaným dívčím nářkem. Poté přichází klidné písně Odpolední a Boží mlýny, při kterých jsem si vzpomněl na krásnou frázi „Kočárky do kočárkárny, nocležníci do noclehárny. Spaste svoje duše." Pohodovou chvilku proříznou drsné kytarové tóny ve skladbě Na krku mám závaží pár. Po hudební stránce na Mňágu netradiční a celkem tvrdá. Poté přichází tři písně, které jsem si já osobně užil nejvíc. Možná to byl záměr, možná jen náhoda. Skladby Na kolo nasedá, Architekti vlastní zkázy a závěrečná Co bude pak. Zejména druhá jmenovaná mě bavila nejvíc. Náladovka se skvělou hudbou a skvělým textem.
Co říci závěrem? Pánové si udrželi svůj standard a ukazují, že nějakých 30 let navíc je jen slovo. Hudba je stále stejně kvalitní a stejně tak texty. Opravdová krása alba přichází až s dalším poslechem, jako tomu je u Mňágy zvykem. Na první poslech mi přišla první polovina trochu silnější. Na druhý už byl rozdíl ten tam a na třetí už jsem ani neregistroval, že nějaká pomyslná polovina alba existuje. Všeho všudy si ode mě album a skupina vysloužila 9/10. Příjemný poslech! A mimochodem, skupina vyjela k podpoře alba na šňůru, takže pokud budete mít možnost, určitě ji navštivte. Vsadím se, že vás rádi uvidí.
