Snímek The Dirt, natočený podle stejnojmenné autobiografie kapely Mötley Crüe, se rodil dlouho a složitě. Přesto, že jeho předloha byla bestsellerem, historky v ní vyprávěné byly pro většinu hollywoodských hlavounů silné kafe. Tak jako ve všem ostatním ale kapela nechtěla dělat kompromisy. A tak se zdálo, že adaptace nikdy nevznikne. Na svět jí pomohly dvě okolnosti. Streamovací společnost Netflix, která se projektu nakonec ujala, neuvádí snímky do kin, ale na internetu, a nemusí si tudíž lámat s hlavu přístupností. A také zvýšený zájem o osmdesátá léta oživený především seriálem Stranger Things (taktéž z produkce Netflixu) a úspěšnou adaptací knihy Stephena Kinga To.

Režie filmu se ujal Jeff Tremaine. Má za sebou sérii filmů Jackass, v podstatě nekonečný řetěz extrémních legrácek bandy magorů předvádějících triky typu koupání se ve výkalech. Pro film o partě věčně sjetých děcek, zanechávajících za sebou stopu zdemolovaných hotelových pokojů, tedy nejspíš ten pravý. Tremaine ve vyprávění používá zajímavý prvek: prolomení čtvrté zdi, kdy postavy občas vypadnou z role a obracejí se s komentářem přímo k divákům. Z hereckého obsazení je nejznámější tváří představitel Micka Marse Iwan Rheon, který hrál například ve Hře o trůny. Za pozornost určitě stojí hvězda Saturday Night Live Pete Davidson v menší roli manažera Electry Toma Zuzauta. Ten s kapelou podepsal první nahrávací smlouvu. Mírnou kontroverzi mezi fanoušky vzbudilo obsazení rapera Machine Gun Kellyho do role Tommyho Lee. Jeho herecký výkon je ale velmi slušný a nakonec si zahostoval i na soundtracku.

Že se snímek nebude s ničím moc párat, je zjevné hned od první scény. Ta nás zavede na jeden z nespočetných mejdanů, pořádaných kapelou ve svém bytě vždy po koncertu v některém z mnoha nedalekých klubů. Dochází zde k různým druhům zhýralostí a kamera před žádnou z nich neuhýbá. Vypravěč Nikki Sixx kapelu označí výrazem gang of fucking idiots. A následně začne vyprávět svůj příběh. Ten začíná v Seattlu, kde vyrůstal se svou matkou a zástupem násilnických otčímů. Není divu, že se při nejbližší příležitosti spakuje a vydává se hledat štěstí do Kalifornie. Zde se setkává s Tommym Leem a základ Mötley Crüe je položen. Film nemá čas se u jednotlivých kapitol knihy dlouho zdržovat, a tak se kapela zdánlivě bleskově z hollywoodských klubů vyšvihne mezi hvězdy a hraje v zaplněných halách. A protože se jedná o gang of fucking idiots, všichni si nově nabytých možností náležitě užívají. Ať už je jedná o tuny koksu nebo ojíždění všeho, co se ocitne na dosah. Včetně snoubenek spoluhráčů. Je jasné, že to nemůže trvat dlouho a nezřízený životní styl si začne vybírat svou daň.

Když opilý Vince Neil při bouračce způsobí smrt svého spolujezdce, kamera je u toho. Když se Nikki Sixx propadá čím dál hlouběji do drogové závislosti vedoucí až k smrtícímu předávkování, kamera je u toho. I když tento příběh je podaný hodně zkratkovitě, Sixx o něm vydal samostatnou knihu Heroinové deníky, kterou nyní adaptuje do formy broadwayského muzikálu. Když Neilovi umírá čtyřletá dcera na rakovinu, kamera je u toho. Nechybí ani scéna, ve které Tommy Lee uhodí svou přítelkyni. Tento motiv ale není nijak dál rozvíjen a Lee se do opravdových trablů s domácím násilím dostal až několik let po skončení děje filmu.

Kritici filmu vyčítají, že i přes všechno to často odporné chování svých hrdinů se od nás očekává, že s nimi budeme sympatizovat. Přes všechny excesy jako by zůstávali dětmi nenesoucími za své chování žádnou zodpovědnost. Všechny ženské postavy do jedné jsou buď bezejmenné adeptky na rychlovku na hajzlíku nebo nesnesitelné hysterky. V dnešní době by se kapela už s takovýmto přístupem neprosadila. Nikki Sixx před svou divokou minulostí nikdy neutíkal, ale i on nyní zpochybňuje některé v knize popisované historky. Tvrdí, že na příhodu, kdy na jedné z party došlo v podstatě k hromadnému znásilnění, si nevzpomíná. Časy se zkrátka mění.

The Dirt nenabízí nic víc než rychlý únik do světa, kde se věci zdály jednodušší. Světa, který už neexistuje. Něco jako Jurský park rocku. Byl to svět, ve kterém hudba mohla být symbolem odporu a rebelie. Kdy mohla být opravdu podvratná a nebezpečná. Přestalo se jednat o hudbu, kterou rodiče nenávidí. Stalo se to, co nakonec každé odchylce. Pohltil ji mainstream. Možná v tomhle smyslu má Gene Simmons z kapely Kiss pravdu a rock je mrtvý. Mötley Crüe ale s filmem The Dirt dokázali to, co se svojí hudbou. I když film kritici odsoudili, fanoušci si jej okamžitě zamilovali. Na serveru Rotten Tomatoes, zabývajícím se hodnocením filmů podle kritiků, má The Dirt nepříliš lichotivé skóre 40 %, zatímco divácké skóre je 91 %. V současnosti se jedná o druhý nejsledovanější pořad na Netflixu. Soudtrack k filmu, obsahující několik nových písní, vynesl kapelu po mnoha letech zpět do žebříčku Billboard. Dokonce i knižní předobraz filmu se vrátil mezi bestsellery.

Mötley Crüe se na pódia ani do studia vracet nehodlají. Možná se ale dočkáme zfilmování podobných životopisů. Jako první samozřejmě na mysli vytanou Guns N'Roses, i když kytarista Slash už se v jednom rozhovoru vyjádřil proti této myšlence. Zajímavý by jistě byl příběh Ozzyho Osbournea. Klidně v podání Tonyho Cavalera, který prince temnot ztělesnil v The Dirt vpravdě nezapomenutelným způsobem.