Adrian Belew představuje skutečný fenomén. Na málokom je vidět taková radost z hraní jako na tomto bouřlivákovi, který se proslavil nejen svým působením v kapele King Crimson, ale rovněž také spoluprací s Frankem Zappou či Davidem Bowiem. Ačkoli je Adrianovi již sedmašedesát, málokdo by mu takový věk tipoval vzhledem k tomu, co na pódiu předvádí.

Vypořádal se s humorem sobě vlastním i s drobnými technickými problémy, které okomentoval, že to je součást programu. Pak už ovšem natvrdo nastoupil a člověk se mohl zaposlouchat do hutného rockového zvuku Power Tria. Tato sehraná trojka hudebníků spolu už vystupuje, ač se to nezdá již přes deset let. Rytmická sekce basy, na kterou hraje Julie Slick, a bicích Tobiase Ralpha uchvacuje svým grunge tvrdým tempem, které dává Belewovi dostatečně pevný základ pro jeho kytarové experimenty.

Adrian Belew je velká hračička a rád tak během koncertu využívá zvukové smyčky, na nichž vrství základy pro melodie. V takových momentech si pak střihne sólo, při němž kytarový fanoušek jen slintá blahem. Technicky je Belew skutečně úžasný hudebník a člověk může jen obdivovat, jaká energie a nadšení z Power Tria vyzařuje. Kromě skladeb ze sólových desek, z nichž tu poslední – Flux by Belew přijel představit i do Prahy, se fanoušci samozřejmě dočkali i osvědčených „crimsňáckých" pecek jako Dinosaur, Frame by Frame či Three of a Perfect Pair. Nutno dodat, že v podání bouřlivého Belewa vyzněly skladby od King Crimson živelněji a energičtěji než v podání akademicky usedlejších King Crimson samotných, když sem přijeli v září v loňského roku dokonce s třemi bubeníky.

Prohlédněte si také naše fotky z koncertu Adriana Belewa

Americký hudebník navíc rád komunikuje s publikem, je neskutečně přirozený jak v kontaktu s lidmi, tak i při hraní. Vše je zkrátka neskutečná show, kterou si užije i hudební laik podobnou hudbou nepolíbený. Bylo by chybou i nepopsat zajímavou technickou novinku, kterou se Belew i zvukově odlišuje. K modifikování svého zvuku využívá totiž i vlastní mobilní aplikaci s bankou roztodivných zvuků. Za tuto inovativnost byl dokonce v loňském roce odměněn Webby Awards za rok 2015.

Místy až nirvánovsky tvrdé skladby ukázaly, že Belew má stále energie na rozdávání, což při takřka dvouhodinovém koncertu, rozděleném pravda do dvou částí, je neskutečné. Kromě tvrdých rockových pecek se nebojí hudebník ani balad, ve kterých zpívá jak zamlada. Jeho hlas mu mohou závidět i mnozí mladší hudebníci. Ten se totiž stále nebojí jít do výšek až kritických. Kéž by takto progresivních rockových trií bylo více. Ale buďme rádi, že je tu pořád tato záruka kvality se jménem Adrian Belew. Pokud navíc se dá na závěr zamýšlet nad vývojem současné rockové hudby, tak se dá říci, že ona crimsonovská linie, po níž se ubírá i Adrian Belew, je momentálně v rocku nejprogresivnější a nabízí tak v něm to nejzajímavější na současném hudebním trhu.