Festival, který již 22 let představuje české veřejnosti ty nejzajímavější počiny na poli alternativní hudby vyskytující se na domácí i zahraniční scéné, nabídl tento večer bohatou přehlídku všelijakých cest, kterými se v současné době muzikanti ubírají. A že jich je! Ať už šlo o freejazzové šílenství francouzsko-japonského seskupení Kaze, šeptání i skřeky hlasové improvizátroky Laurie Amat nebo tepající beaty a saxofonové výstřelky báječných Polar Bear, každý z interpretů vládl svou vlastní jedinečností a svým absolutním pohroužením do hudby vtahoval publikum do svého jedinečného hudebního světa.
Večer zahájila svou svéráznou fusion world music, zvukového experimentátorství a improvizace česko-americko-italská formace Dreamer's Crossing. V tomto improvizovaném propojení hudby z různých koutů světa se prolínaly zvuky orientálně znějících mbir či louten vlastní výroby Michaela Delii, rozmanitých perkusivních nástrojů Jaroslava Kořána nebo bandenonu Itala Fabia Turchettiho, jimž korunovala svým smysluplným hlasem Anna Homler. Zvukový charakter vystoupení podtrhovali hráči a především Homler nápaditými zvuky vydávanými na různé předměty a hračky.
V zápětí již v druhém patře Besedy rozezněla stěny komorního sálu Laurie Amat. Vystoupení této americké experimentátorky se vyznačovalo excentrickými hlasovými projevy, jež se prolínaly s operním zpěvem a vytvářely tak důmyslnou hudební koláž. Svůj zhruba půlhodinový improvizovaný set však vyhnala Amat výkřiky až do takové hlasitosti, že si někteří přítomní museli zacpávat uši.
Po krátké chvíli zahájila svým dravým freejazzem kapela Kaze hudební produkci v hlavním sále. Tato formace chytře předvedla, ostatně jako Polar Bear o něco později, že dva identické nástroje (v tomto případě trubky) se můžou zvukově perfektně doplňovat a ani v melodické souhře si vůbec nemusí překážet. Foukání a skučení trubek, jakožto i zběsilé bebopové běhy Natsuki Tamury a Christiana Pruvosta, doprovázela svou procítěnou a pohrouženou hrou na klavír Satoko Fujii i bubeník Peter Orins, který pomocí kladení různých předmětů a malého činelu na virbl vytvářel neméně zajímavé zvuky.
Následující vystoupení domácího projektu Kosmický žirafáč v malém sále spíše připomínala jakousi poťouchlou performanci než koncert. Vystoupení, které bylo tvořeno útržky zvuků, vzorky všelijaké hudby a hrou na bicí nástroje, bylo ohraničeno příběhem letu do vesmíru, jenž spolu s vystaveným legračním robotem upomínal na science fiction šedesátých let. I přes bizarnost celého vystoupení "Žirafáčovi" nešla upřít tvořivost, fantazie a slušné technické schopnosti hry na bicí.
Záhy již zaplnili hlavní sál nedočkaví posluchači těšící se na vrchol večera, britskou experimentálně-jazzovou pětici Polar Bear. Tato kapela vedená bubeníkem Sebem Rochfordem, který spolupracoval i s Brianem Eno, dokáže ze svého nekonvenčního spojení jazzu s lo-fi elektronikou vytěžit maximum. Vyzbrojeni dvěma saxofony, hutnými groovy na kontrabas, elektronikou a Rochfordovým okázalým bubnováním si Polar Bear dokázali brzy obtočit publikum Besedy okolo svých prstů. Většina skladeb, které Polar Bear zahráli, pocházela z jejich nového, ambientem prodchnutého alba In Each And Every One.
Přesto, že nemálo skladeb začínalo poměrně konvenčním rovnoměrným beatem, Rochfordovi se úspěšně dařilo trefovat se mezi rovné údery, rozdrobovat je, různě rytmus synkopovat a tím ho rozhoupávat. Tenorsaxofonisté Peter Wareham a Shabaka Hutchings po rytmické stránce rovněž nijak nestrádali a jimi hrané skálopevně přesné rytmické motivy, stejně tak jako pečlivě a důmyslně vystavěná sóla, jen potvrzovala virtuozitu obou hráčů. Uznání si zaslouží i kontrabasista Tom Herbert, jenž svou dunivou basou tvořil spolehlivou oporu bicím a hrou smyčcem zajímavě dobarvoval tišší pasáže skladeb, a John Burton, který obstarával samply a elektroniku. Polar Bear nakonec publiku lačnícímu po dalších skladbách naservírovali ještě dva přídavky a zakončili tak noc plnou orginální a nápadité hudby.
