14.11.2014 21:43

Praha zažila rockový koncert podle Jacka Whitea

Polovina nedostižných The White Stripes, multiinstrumentalista a hudební génius. Ano, do Prahy se po letech vrátil Jack White, který s sebou přivezl novou desku Lazaretto a především fantastickou kapelu.

Co říci o předkapele? Newyorská parta Lucius nadchla úvodní country-folkovou písní, kde pěvecky excelovala děvčata Jess Wolfe a Holly Laessig. Nakolik měl první kus z jejich setu blízko k Jackově tvorbě, zbytek byl z jiného těsta. Zvukově vybroušeného, uhlazeného a poměrně sterilního. Kalkul? Kontrast nástupu Jacka Whitea s jeho doprovodnou kapelou při srovnání s Lucius byl totiž extrémní. Jakoby kapelník se zvukařem zahájili cestu za hledáním svatého grálu správné rock‘n’rollové špíny a syrovosti. 

Jack nehledí nalevo. Jack nehledí napravo. Hraje, diriguje a laškuje s dokonale sehranou kapelou. Když se provedení písně Hypocritical Kiss neblíží jeho představě dokonalosti, neváhá ji předčasně ukončit. Nevídané a okouzlující!

V první části koncertu jsme svědky nekonečného jamování a hudebního hledání s bezpočtem stoptimů. O výměně nástrojů nemluvě. Diváci se v podstatě účastní veřejné zkoušky s kompletním ansámblem. Je pochopitelné, že to nemůže vyhovovat všem, protože produkce nemá obvyklý spád rockového koncertu. V zadních řadách a na balkonech navíc není vidět kompletní dění na scéně. Komunikace, gesta a důležitá mimika. Takové už zkrátka koncerty Jacka Whitea jsou.

 


Kromě muzikantů se po pódiu prohání vousatí bedňáci, které si k sobě Jack občas přivolává. Když jednomu z nich něco šeptá a ukazuje do první řady, vypadá to, že se schyluje k nejhoršímu. Někdo fotí? Chyba lávky. V první řadě se tísní děvčata, kterým jejich idol dopřává zážitek z největších a pouští je k sobě na stage. Opět nevídané a okouzlující!

Druhá část neobvyklého koncertního zážitku je jiná. Po pauze se začíná se skladbou Icky Thump se sólem pro theremin. Publikum i kapela se blíží bodu varu. Následuje smrtelné kombo Steady, As She Goes a Fell In Love With A Girl. Pogo pod pódiem, nádherná I'm Slowly Turning Into You, dva kousky z Lazaretta a nezbytná Seven Nation Army. Konec v extázi! Stručně a svižně.

Jack White - génius nebo magor? Rozhodně perfekcionista, který v Praze podal jasný důkaz o tom, že miluje hudbu a svou lásku se snaží předávat fanouškům, které navíc coby staromilec přiměl celý koncert sledovat, jak tomu bývalo dřív. Jen a pouze vlastními smysly. Díky! 

 

 

 

 

Zanechat komentář

Ujistěte se, že jste zadali všechny požadované informace označené hvězdičkou (*). HTML kód není povolen.

Používáme cookies

Soubory cookie používáme k analýze údajů o našich návštěvnících, ke zlepšení našich webových stránek, zobrazení personalizovaného obsahu a k tomu, abychom od vás měli zpětnou vazbu.