Andreya Triana přišla na předehřátou stage po předskokance Kláře Vytiskové v pestrobarevném outfitu, aby provedla pražské publikum průřezem své tvorby a nabídla ochutnávku z chystaného alba Life In Colour. Během koncertu předvedla Andreya svou živelnou muzikálnost - vyjma excelentního zpěvu - také doprovodem sebe samé na kytaru a posléze i na basu, což velmi roztomile komentovala a tím si publikum omotala kolem prstu tak, že následné malé nedokonalosti byly odpuštěny dříve, než vůbec proběhly. 

Projev této energické zpěvačky jde na dřeň. Od začátku do konce Andreya expresivně vydávala kvanta energie, nevyskytl se jediný moment, kde byste váhali, zda si nechává nějakou sílu do zásoby, až sejde z pódia. Zároveň tato mladá dáma působí naprosto přirozeně, střídá výraz sexy divoženky s křehkou dívenkou, vrčení rozzuřené šelmy je prokládáno dětskou radostí, v každé její poloze však proudí čistá ženskost, která magnetizuje. Andreya nádherně ovládá práci s publikem i ukazuje pohybové nadání na stagi, přitom nepůsobí pozérsky. Několik písní zpívala v intimní atmosféře jen s doprovodem piana nebo kytary a neměla nejmenší problém utáhnout svou energií celý sál.

Andreyini současní spoluhráči na tom byli s projevem poněkud hůř. Místy to vypadalo, že jí vystoupení víc kazí, než podporují. Lze se povznést nad ze stojanu neustále padající piano i nad chyby ve formě písní. Co se toleruje hůř, je celkové naladění kapely. Očekává se, že kapela zpěvačku doprovází a příliš výrazné projevy muzikantů nejsou v tomto případě vítány. Zde byl ale výkon kapely zarážející svou přílišnou odměřeností. Působilo zvláštně, když ze sebe Andreya ždímala emoce do poslední kapky a převážná část kapely se tvářila, že přemýšlí o tom, co si dá k večeři.

Bubeník se naplno uvolnil až ke konci, basová kytara byla velmi špatně nazvučená, takže muzika neměla tlak, jaký by mít mohla. Kytarista Matt Hales, ačkoliv z jeho životopisu čiší velmi úspěšná kariéra, působil na pódiu nejistě a zvuk kytary byl nepříjemný, což může být taky zásluhou špatného nazvučení - ve výsledku těžko posoudit. Co ale posoudit lze, jsou Mattovy výpady z rytmu, kdy ho Andreya válcovala, místo aby se o něj mohla opřít.

Nepřesvědčivé hudební výkony působily odtažitě vůči zápalu a vřelosti zpěvačky, což bylo znát i na celkové atmosféře. Lidé byli sice nadšení, plná Archa tleskala a pískala o další přídavek o sto šest. Andreya se uvedla fenomenálně. Ale jako by celé show něco chybělo. Mohlo to být způsobeno celkovým jaksi krabicovým zvukem divadla, zdánlivé nepropojenosti až odtažitosti kapely nebo únavou muzikantů. Vystoupení jako celek, i přes veškerý šarm a kouzlo hlavní aktérky, ukazovalo ke značným rezervám.