„Udělejte prostor, tudy půjde kapela!“ Dav se chvěje nedočkavostí. Po těch letech, kdy Prahu nezaměnitelní Arcade Fire objížděli ze všech stran, jsou konečně tady. Snad skupinu hned z úvodu nerozladí poloprázdné tribuny. Fanoušci jim neodpustili poslední desku v disco stylu? Nebo se k nám i po 17 letech úspěšné existence jejich sláva nedostala? Doufejme, že tma vše milosrdně skryje. Ale to jsme přeskočili v čase trochu kupředu.
Sice se k málokomu doneslo, že dneska večer vystoupí i předkapela, ale zklamání nebylo na místě. Srbské trio Repetitor předchází dobrá pověst. Jejich doménou je garage rock či post punk a zvládají ho na výbornou. Hrají teprve první song, nebo jsme se ocitli uprostřed plně rozjetého koncertu? Srbština k říznému zvuku výborně pasuje. Basu a úderné bicí opanují Ana-Marija Cupin a Milena Milutinović, které se kytaristou Borisem Vlastelicou nenechají zahanbit. Vztek na pódiu utichne po dobré tři čtvrtě hodině. Nadějný úvod.
Za remixu Beethovenovy páté symfonie nastupují uličkou mezi diváky do ringu těžké váhy Kanady, USA a Haiti. Everything Now. Neutuchající energie se z pódia začne valit od prvních tónů. Discokoule nad našimi hlavami se roztáčí, nad hlavami muzikantů se zas rozsvěcuje projekční stěna, která přenáší dění na pódiu nebo dokresluje náladu, stroboskopy rozčísnou tmu a začíná neskutečný spektákl s okamžitou odezvou mezi diváky. Jeden člen Arcade Fire vedle druhého jsou výborní multiinstrumentalisté. Devět lidí si mezi sebou střídá nástroje, přidává se k naléhavým vícehlasům a bohatému zvuku (skvělé nazvučení je samozřejmostí) a provází nás na cestě mezi svými dosud vydanými alby.
Cestou plných kontrastů od naléhavých raných písní z desky Funeral, přes vážnou Neon Bible až k nostalgické The Suburbs. Poslední dvě alba se trochu vymykají zavedené indie rockové linii. Někteří fanoušci budou sice přísahat na staré dobré originální Arcade Fire, ale ani novějším nahrávkám se nedá upřít vysoká kvalita a jejich fungování na pódiu. Art či dance rockový Reflector přenese posluchače na třpytivý karneval na Haiti, který určoval estetiku celého koncertu. Poslední (místy až disco) album Everything Now se zdálo být krokem mimo, ale jeho optimismus je nakažlivý, i když balancuje na tanečním parketu ve stylu skupiny ABBA i mezi vážnými tématy.
„Promiň, Praho, že jsme tě nechali tak dlouho čekat!“ Win Butler přiznává sympatie k naší kultuře a nepůsobí to vůbec strojeně. Naopak. Vřelost byla přítomna na pódiu i v publiku. Představené písně mají oproti studiovým nahrávkám ještě větší grády, přecházejí přirozeně jedna v druhou. Různé styly, ale vždy silné melodie. Z pomalejších balad mrazí, rychlé songy roztančí, rozvážný Win Butler svádí souboj s vysoko posazeným hlasem své manželky Régine Chassagne nebo se výborně doplňují. Oba pořádají občasné výlety k menšímu pódiu před zvukařem, přibližují se davu, což ještě posiluje emocemi nabitou show. Publikum se chvílemi přidává se sborovým zpěvem, který kapelu doprovází po skončení koncertu až do zákulisí. I přes občasné rozezpívávání a rozmávávání publika působí vše přirozeně a skvěle zinscenované dvě hodiny jsou pryč.
Kanadsko-americká skupina Arcade Fire má za sebou svou českou premiéru, která patří mezi vrcholy tohoto roku a na kterou budeme dlouho vzpomínat. Snad se nenechali odradit nízkou návštěvností koncertu a brzy se zase objeví a všechny nadšené recenze přesvědčí i ty méně pravověrné fanoušky nenechat si ujít ten velkolepý večírek. Potvrdilo se, že staré i nové písně Arcade Fire bez rozdílu fungují, uskupení si rozumí s různorodými styly a svou živelností pražskou O2 arenu převálcovalo. Jen mi vrtá hlavou, kde berou jeho členové tu energii... My z ní budeme čerpat ještě dlouho.
