Respect festival je již každoroční festivalovou stálicí v Praze. Jedinečnost tohoto festivalu je především v zázemí pro celé rodiny, jelikož děti si zde vyhrají pod stromy na kolotoči či s bublinami po celou dobu. Otevřená a rodinná atmosféra panuje také díky tomu, že se nejedná o přelidněný až masový festival. Naopak zde si každý může zatančit, v klidu se najíst i přijít a odejít z koncertu, kdykoli se mu zachce a neztratí tím pozici pod pódiem. Setkání s nejrůznějšími kulturami prostřednictvím hudby je opravdovou přidanou hodnotou. Mladí hudebníci hráli s legendami, staré se střetávalo s novým, neznámé s již opakovaným. Záleželo, jak které uskupení svůj odkaz uchopilo.
Každé letošní vystoupení bylo lehce jiné. Alizera Ghorbani z Íránu odstartoval sobotní program stejně jako Valentin Clastier a Steven Kamperman z Francie a Nizozemí ten nedělní. Byť během prvního jmenovaného dominoval kudrlinkový zpěv a orientální motivy a jednalo se o kapelu a u druhých se představilo pouze duo a v popředí vynikal nástroj niněra, jehož historie sahá až do středověku, jedno měly oba koncerty společné. Působily spíše jako hudební doprovod k celému dění pod pódiem. Mnoho lidí ještě v tuto chvíli nedorazilo a celkové vystoupení obou kapel bylo na zahřívací kolečko dlouhé.
Nadále byla zastoupena Indie, která se lehce od této země vzdálila. Barmer Boys spojují indickou, romskou tradici z Radžastánu s beatboxem. Technika hry na perkuse neomylně patří k indické tradici obecně a na ni taktéž tato kapela navazuje, nicméně chvílemi natolik odbočila k západnímu současnému zvuku a rytmice, že se Indie zcela vytratila.
Mezi hudebně zajímavější vystoupení patřili v sobotu zástupci z Haiti - Chouk Bwa spolu s belgickými experimentátory s elektronikou The Angstromers. Pokud propojovat tradici z jednoho kontinentu se současným zvukem, tak zde se podařilo karibské voodoo spojit s africkými rituálními zpěvy a s elektronikou a analogovými syntezátory dokonale. Temperament, který z hudebníků a jejich tance čišel, byl nakažlivý.
Sobota se následně nesla v duchu rockově syrovém v podání Dudu Tassy a The Kuwaitis. Iraq´n´roll tohoto židovského rockera, jež je vnukem Daouda Al-Kuwaity, který patřil mezi celebrity na dvoře iráckého krále Faisala, rozhodně neurazil. Příjemné propojení rockových riffů a kytarového zvuku spolu s orientální a melancholičtější až plačtivou tradicí Izraele příjemně rozproudilo počínající večer. Jako poslední zahráli Egypťané Islam Chipsy a EEK. Zde se jednalo o tanečnější a divočejší zábavu s odkazem na beduínský život i neskrývaný underground.
Kromě již zmíněné belgicko-nizozemské dvojice čekal na posluchače pestrý i nedělení program. Bakolo Music International se řadí již k dlouhodobým hudebním tělesům působícím na scéně, přesněji skoro 70 let. Konžská rumba, příjemné popěvky a energie roztančily přítomné, ale klidně doprovodily jako podkres ty, kteří se vyvaleni na trávě oddávali odpoledním slunečním paprskům.
Z Brazílie zpět do Izraele. Tak lze představit následující dvě kapely, které rozhodně byly tím nejlepším, co bylo na festivalu možné slyšet. Metá Metá ze Sao Paula nezakrytě vybízeli k tanci a odlehčené atmosféře léta. Jejich hudební základ sahá až k africkým rituálům ke komunikaci s duchy, stejně tak zazněla neposedná samba a až nádech brazilských tradičních festivalů. Zato Yossi Fine a Ben Aylon překvapili velice. Kytarista Yossi hrál během své kariéry s několika známými hudebníky, jmenujme například Davida Bowieho nebo Lou Reeda, a v Izraeli platí za význačného hudebníka jejich scény. Syrové bluesové riffy spolu s mistrnou rytmikou Bena Aylona připravily nevídaný zážitek pořádného až rockového nářezu s množstvím tradičních odkazů i inovací. Neděli zakončila mladá generace ve spojení se starší - saxofonista a zpěvák Orlando Julius z Nigérie a The Heliocentrics z Velké Británie. Kdybyste chtěli slyšet to nejlepší z nigerijské hudby, v neděli stál věhlasný Orlando přímo před vámi, a to se mu většího uznání dostalo až nedávno.
