Koncert King Crimson byl opravdu pojat velikášsky. Již při vstupu do sálu Fora Karlín musely každého zaujmout hned troje bicí na pódiu. Skupina přijela opravdu s pořádnou artilérií. Snad jediná slabina byla, že koncert byl připraven na sezení, ale pravdou je, že u kapely, která hraje již půl století ,se dá očekávat, že její fanoušci rovněž nebudou úplně nejmladší. Přesto bylo v publiku bylo vidět i mnoho mladých lidí dychtících po poctivém syrovém art rocku.

Sestavu Jakko Jakszyk (zpěv, kytara, flétna), Tony Levin (baskytara), Mel Collins (saxofon, flétna), Pat Mastelotto (bicí, perkuse), Gavin Harrison (bicí) Jeremy Stacey (bicí, klávesy) sestavil Robert Fripp před dvěma lety, do Prahy se King Crimson vrátili po dlouhé více jak desetileté pauze, nepočítáme-li předchozí návštěvu Crimson ProjeKCtu. Do sestavy se sice bohužel nevešel tentokrát Adrian Belew, ale fanoušci Crimsonů si ho mohli užít v únoru tohoto roku.

Možnost srovnání s ostatními koncerty se tak vyloženě nabízela. Robert Fripp si připravil profesorsky podstatně nalajnovanější, uhlazenější a tempově mírnější show, kdy vsadil spíše na zvukovou syrovost a více hard rockový styl hry. Repertoár opravdu byl jakousi výukou a průřezem celkovou tvorbou, kdy největší ohlas sklidily slavné hity jako Red, Meltdown či Easy Money.

Tato píseň byla ostatně vrcholem první půle koncertu, kdy se blýskl nádherným vokálem Jakko Jakszyk. Nutno také dodat, že nezbytným vybavením King Crimson jsou i původní klávesy Mellotron, jejichž temně znějící smyčci znějící samply navozují geniálně syrový podkres. Psychedelický rock jak se patří, by se řeklo. Zároveň ovšem velmi promyšlený a na doby přesně zahraný.

Druhá půle se nesla v trochu rychlejším tempu, což určitě celkovému dojmu prospělo. Písně jako The ConstruKction of Light, Level Five či Starless byly ozdobou večera. Koncert jako celek poté završil slavný hit 21st Century Schizoid Man, který zazněl jak z originálních nahrávek.
Jak hodnotit koncert? Koncert King Crimson přinesl perfektní koncertní show, které možná chybělo trošku spontaneity, divokosti a energie. Robert Fripp zkrátka v širokém obsazení přehrál svůj materiál v technicky přesném, ale možná trochu chladném duchu. Nutno dodat, že v druhé půli už skupina hrála divočeji a přirozeněji. Adrian Belew holt v únoru nastavil laťku výše psychedeličtějším a energičtějším vystoupením a nepotřeboval k tomu ani tři bubeníky.

Nicméně druhý pražský koncert (první se uskutečnil již 14. Září taktéž ve Foru Karlín) se určitě zapíše do paměti všech náročnějších posluchačů art progrockově psychedelické hudby. Ostatně bylo vidět, že pro valnou většinu posluchačů se jednalo o svátek hudby a atmosféra byla vskutku velice příjemná. Více takových koncertů...