O tom, jak moc to byl očekávaný koncert, svědčila několik desítek metrů dlouhá fronta před místem dění a to i pět minut před začátkem. Program se tudíž celý posunul asi o dvacet minut, dokud všichni posluchači neseděli pohodlně usazeni v červených sedačkách.

Uvítací slovo jednoho z pořadatelů vystřídal nástup protagonistů. Bouřlivý potlesk přivítal Avishai Cohena a jeho partu. Za bicí se na vyzdviženém stupínku posadil Daniel Dor, izraelský bubeník, jehož dvě větší sóla na závěr koncertu skvěle zakončila program. Avishaiovou pravou rukou byl mladý brilantní klavírista Nitai Hershkovits, za smyčce usedli houslistka Cordelia Hagmann, violisté Amit Landau a Noam Haimovitz a mladá violoncellistka a vokalistka Yael Shapira. Specialitou ať už ze zvukového či kompozičního hlediska byl hobojista Yoram Lachish, který zazářil při několika sólech, pobavil dokonce v části jednoho ze sól hraním pouze na horní díl hoboje.

Celý program odstartovala Cohenova kompozice Overture Noam op. 1. Dlouhé klidné pasáže smyčců střídajících se s pianem a kontrabasem mohly posluchačům navodit pocit, že se ocitli v nějakém majestátním objektu či na klasickém koncertě. Další velmi melodická skladba Song For My Brother vznikla také z hlavy Avishaie, díky rytmickým bicím nesla v sobě stopy neklidu a v celkové náladě písně byl cítit nádech hudby Středního východu.

Cestování v hudbě

Avishai mezi písničkami mluvil k publiku a představoval tak původ každé další nadcházející skladby. S třetí v pořadí se publikum přesunulo do Ruska. Skladba pojmenovaná On a Black Horse představila melodii vypůjčenou z repertoáru Rudé armády. Její ústřední melodie byla střídána zatěžkaným groovem zdůrazňujícím všechny doby. Tento energický motiv byl podkladem pro kontrabasové i klavírní sólo, v němž Nitai Hershkovits předvedl neskutečně rychlé běhy po klapkách klavíru.

Následně zazněly lyrická A Child Is Born, Arab Medley, Southern Lullaby a Hayo Hayta. Písně převzaté z USA, Izraele, Libanonu a středověkého Španělska. Vrcholem polyrytmu byla Shlosre, třinácti osminová skladba zakončená bubenickým sólem. Avishai se ve dvou písních předvedl i jako zpěvák, jedna z nich se jmenovala Kumi Venetse. Vokály ho doprovodila cellistka Yael Shapira.

Celou dobu bylo z pódia cítit velké množství energie. Hráči hráli s velkým nasazením a očividně měli z vřelé zpětné vazby radost a bavilo je hrát. Po deseti písních v rámci desky Almah byli bouřlivým potleskem donuceni se vrátit. Na přídavek zůstalo pouze trio, jež předvedlo dva skvělé, pro některé posluchače známé kousky. Poté těleso i se smyčci a hobojem překvapilo dalším příspěvkem, jenž podle Cohenových slov měl být otestován na pražském publiku. Úplný závěr vyvrcholil gradujícím bubenickým sólem, při kterém začali všichni účinkující tančit a tleskat a Avishai hrál paličkami do zvukových beden. Konec naprosto nadchnul, a vysloužil muzikantům aplaus ve stoje. Po několika klaněních se sál pomalu začal vyklízet. Komu se ještě nechtělo domů, ten šel rozebrat své pocity do baru v Hybernii či do nějaké hospody opodál. Vystoupení bylo krásným kulturním zážitkem nemající až na mírné časové zpoždění chybu.