Předkoncertní hodinové čekání si leckteří příchozí zpestřili u baru, a tedy hned od počátku bylo zřejmé, že koncert nebude ani o chlup delší než standardních devadesát minut. Dobet Gnahoré zaujala již svým příchodem, protože pokaždé si před svým vystoupením vyhraje s vizáží. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Spletené vlasy, objemný účes, který tvoří spousta copánků připomínajících malá háďata plazící se v rytmu, výrazně zelené barevné šaty. Když se k vizuálu přidá ještě doprovodná kapela, začíná být vzdálený mezikontinentální obraz ucelený. Až s prvními zpěvaččinými tóny se uzavře a přiblíží.
První tři písně, mezi které se ihned dostala i jedna z nejslavnějších nahraná na posledním stejnojmenném albu Na Dré, se překvapivě nenesly na vlně výbušných rytmů, jak by mohl posluchač očekávat, nýbrž se zpočátku držely melancholické, poklidné atmosféry a uklidňujícího rytmu. Písně o lásce přednesla zpěvačka procítěně a sdělně.
Nejvíce během večera vynikal zpěvaččin hlas. Během pomalých a tišších částí si dokázala vyhrávat se slokami tak, aby nezněly monotónně i pro posluchače, který textům v různých afrických jazycích nerozumí. Naopak v refrénech či v opakujících se jednovětých verších obohacovala svůj vokál o kudrlinky, hlasové přechody a dostávala se do výšek, které s přehledem ustála. Zajímavým hlasovým pojetím byly právě zmíněné cyklicky se opakující věty, které byly většinou založené na vhodně vybraných slovech s mnoha samohláskami, a tak tvořily zvukomalebnost samy o sobě. V těchto partech se k Dobet přidávali taktéž další dva hudebníci, kytarista (a její manžel zároveň) Colin Laroche de Féline a klávesista-basista v jedné osobě, což zapříčinilo velmi příjemně barevný trojhlas.
S postupem večera se přidávalo na intenzitě a koncert gradoval, aspoň co se týká živelnosti. Některé skladby více odkazovaly k africkým kořenům, jiné nesly lehký náznak reggae či kubánské hudby. Dobet se v instrumentálních pasážích písní, jež byly zahrané rázně, ale příliš se nevnucovaly, pouštěla do zběsilého tance proloženého skoky a otočkami a hned následně se vrátila čistě ke zpěvu. Během večera se snažila navázat kontakt s publikem, ale vesměs vždy skončila u francouzštiny, protože jak sama sdělila, s angličtinou zápasí. Mluveným vstupům tudíž mnoho přítomných nerozumělo, ale publikum to očividně s další skladbou přešlo a začalo tančit. Písně protkané mnohojazyčností nabídly i francouzské party, jelikož se zpěvačka usídlila v Marseille.
Kytarové melodie dodávaly skladbám příjemný nádech dálek, oproti tomu baskytara se v mnoha skladbách zcela ztrácela. Africká hudba si zakládá na výrazných obměnách rytmů, které představují perkuse jako jeden z nejpodstatnějších nástrojů, ale i když Dobet čerpá z africké hudby, zrovna bicí se v mnohých skladbách blížily velmi umírněné, opakující se variantě. Samotná zpěvačka v průběhu skladeb odbíhala od mikrofonu k bubnům, na které doprovázela zvuk hlavních bicích.
Kytarista vystoupil i z doprovodné role, přičemž většinou byla veškerá pozornost upřená na Dobetin hlas, a zahrál si kratší sólo, jež sympaticky rozrůznilo skladbu. Líbivé melodie prodchnuté dalekou exotikou dostávaly přihlížející nejen do tanečního varu a ti mohutným potleskem obdarovali několikrát za večer celou kapelu. Jinak tomu nebylo ani po přídavcích těsně před desátou hodinou večerní.