Přestože v posledních letech Avishai Cohen více sázel na zpěv a líbivější vystupování, než jaké míval v dobách svých jazzových experimentů, v Praze vystoupil s převážně instrumentálním setem skladeb.

Večer zahájila dvojice hudebníků prostým pozdravem, aby se hned pustila do hraní. Již od prvních tónů bylo zřejmé, že Avishai Cohen neztratil opravdu nic ze své úžasné techniky hraní. Jeho doprovod, teprve dvacetiletý klavírista Nitai Hershkovits, záhy dokázal, že se od Cohenových předchozích klavíristů liší nejen technikou, ale také stylem. Jeho doprovody i sóla často vycházely více z jazzu a swingu. Přesto však u skladeb, které natočil Cohenn s triem dříve, uměl Nitai perfektně přizpůsobit doprovod časté arabsko-židovské melodičnosti.

Kromě skladeb z aktuálního projektu Duende připomněl Cohen i svoje starší skladby

Koncertní setlist byl překvapivě více pojat jako průřez celkovou Cohenovou tvorbou než jako větší prezentace písní z alba Duende, ze kterého samozřejmě představil píseň Signature, skladbu s nádherně zamyšlenou a zároveň hravou melodií. Z Duende odehrál také skladby Criss Cross, během které Avishai Cohen přeskakoval od smyčce k prstovému hraní, či Four Verses, ve které vsadil opět na líbivější melodii.

Bohužel zrovna v tomto případě bylo již citelně poznat, že Cohenovy skladatelské postupy se již dost často opakují a některé jeho kompozice se tak podobají jako vejce vejci. V koncertním provedení to nebylo tolik patrné, neboť pořadí skladeb bylo vymyšlené příjemně, v širším kontextu s dalšími alby je to ovšem již nápadnější detail.

Kapitolou samou pro sebe byly improvizace obou hudebníků. Ačkoli ze strany Nitaie Hershkovitse byl cítit jakýsi respekt ze zkušenějšího hudebníka, jejich vzájemná souhra byla naprosto bezchybná. Avishai Cohen kromě dokonale technicky zvládnutých sól uměl pobavit diváky i svojí vynikající show. Při svých sólech se často doprovázel i údery do svého kontrabasu, čímž nahrazoval bicí nástroje. Jeho klavírní protějšek pro změnu na více než rázně úderné tóny sázel spíše na klidnější a technicky též náročné běhy po klaviatuře.

Radost ze hry se z obou hudebníků brzy přenesla na publikum, které tvořili lidé všech generací. Avishai Cohen uměl zaujmout jak starší, tak mladší posluchače. A za to sklízel oprávněný a častý potlesk po každém povedeném sóle či vyvedenějším kousku.

Podívejte se také na fotografie z koncertu od Barky Fabiánové

Je jen málo věcí, které by se Cohenovi daly vytknout a jsou to spíše jen detaily, které ovšem nabírají na významu s každou jeho vydanou deskou. Avishai Cohen ve svém projektu Duende ubral bicí, čímž převedl diváckou pozornost převážně na sebe. Tento fakt však zapřičinil několik ne zcela dobrých situací. Nitai Hershkovits musel být při sólech spíše náhradou rytmiky, což při často se opakujících postupech Cohenových sól, byť technicky dokonalých, zapřičinilo určitou monotónnost.

Opět se tak nabízí vtíravá myšlenka, že Cohen již příliš čerpá ze své minulé tvorby a v mnohém se tak opakuje. Koneckonců při počtu jeho koncertů a desek, které již stihl vydat, je s podivem, že si stále drží vysoké nasazení při vystoupení. Energie Avishaiovi Cohenovi opravdu neschází.

Kromě divokých rytmů, rychlého tempa a až neuvěřitelně komplikovaných sól rovněž stíhá bavit diváky. Před skladbou Structures in Emotion varoval posluchače, ať toto raději doma hrát nezkoušejí. Následovala kompozice vyznačující se nepravidelným tempem a doprovody. Bylo až s podivem, že se hudebníci nedopustí chyby. Kromě této písně z desky Gently Disturbed došlo i na jiné známé skladby, například oblíbená Elli z desky Continuo.

Když se zhruba po hodině a čtvrt hudebníci rozloučili za bouřlivého potlesku stojících diváků, dostál Avishai Cohen své pověsti, že diváky s hudebními přídavky rozhodně nešidí. Celkem se vrátil na pódium ještě třikrát. Nabízela se otázka, jestli se mu opravdu vůbec končit chce. V přídavcích došlo na klasické Cohenovy zpívané skladby jako Morenika či Alfonsina Y El Mar, během níž zazněla nádherná španělština.

Za takřka hodinu a tři čtvrtě dlouhý koncert diváci bouřlivě odměnili oba hudebníky potleskem. Takové nasazení a show se opravdu jen tak nevidí. Zbývá jen otázka, co chystá po projektu Duende Avishai Cohen dál, neboť jeho zvykem bývá během turné chystat nové skladby pro šňůru následující. Nakolik je schopen se opět někam posunout, zůstává velkou neznámou. Zatím mu vše až na drobné přešlapy vychází, a dokazuje tak, že je stále jedním z nejlepších jazzových hudebníků současné světové úrovně.