Biosféra je pojem označující živou vrstvu země, pomyslný obal země sahající od litosféry až do horních částí troposféry, v němž se vyskytují všechny živé organismy naší planety. Pro představitele hudebního žánru, jehož hlavním záměrem je rozbití dichotomie mezi posluchačem a tvůrcem a snaha o distancování se od tvůrčího procesu, je to velice příznačný název. Jako ambientní hudba – která se podle Briana Eno měla stát hudbou našeho prostředí – nás totiž biosféra obklopuje a zároveň jsme její součástí. A byla to právě snaha pokusit se posluchačům nabídnout takto všeobjímající a transcendentální hudební zážitek, která inspirovala produkční tým festivalu Spectaculare v roce 2015 k uspořádání koncert Biosphere s důmyslnou vizuální projekcí v projekční kopuli pražského planetária. Koncept se osvědčil a Spectaculare se tedy rozhodlo na letošním ročníku zopakovat program tří po sobě jdoucích vystoupení doprovázených videoprojekcí.
Vystoupení začalo pozvolně narůstajícími vlnami syntezátorů, při nichž noční oblohu nad hlavami posluchačů protínaly prolétající letadla a následně ji zakryla mračna. Ta záhy vystřídala znázornění souhvězdí, která rotovala a propadala se prostorem za doprovodu mírného beatu a vznášejících se ambientních padů. Biosphere se však nedržel jen na rovině zvukové jemnosti a vlídnosti, dokázal představit i svou ostřejší tvář plnou dunícího a pohlcujícího dronu a tepajících beatů. Ty se ovšem vždy rozplynuly v mlhovinách zvuků, ze kterých se opět začínala formovat nová hudební hmota. Díky tomu působil set silně organicky a po dynamické stránce proměnlivě. Obzvláště působivý dojem poté vyvolávalo spojení hudby s projekcí při kinestetických vizuálních znázorněních, s kterými projekce skutečně nešetřila.
Geir Jenssen není ovšem jen tvůrcem elektronické hudby, je i nadšencem do zaznamenávání zvuků, ať už přírody nebo lidí, a pod svým vlastním jménem vydává alba tvořená ryze jen terénními nahrávkami z různých koutů světa. Kromě nadnášejících zvukových ploch, dunících basů i minimalistických techno beatů byl tedy jeho set prodchnutý nahrávkami lidského hlasu a různých ostatních zvukových jevů, které zdůrazňovaly snivé rozměry jeho hudby a svým způsobem tak vybízely posluchače k tomu pohroužit se do spánku, v němž samozřejmě člověk vnímá hudbu také, jen v jiných intenzitách a projevech.
Přestože projekce, o kterou se postarala domácí umělecká platfortma INITI byla impozantní a po technické stránce skvěle propracovaná, určitá figurální znázornění, jako již zmíněná souhvězdí nebo létající roje světel, které se spojovaly v lidské postavy, od hudby zbytečně odpoutávaly pozornost a občas bylo jednodušší pohroužit se do poslechu a nechat se pohltit zvukem se zavřenýma očima.
Snění o dálkách a putování nekonečným vesmírem se do elektronické hudební scény promítlo prostřednictvím celospolečenské fascinace vesmírným cestováním vyvolaným prvními lety člověka do vesmíru v 60. letech. V tomto duchu také Biosphere pojal svůj zhruba hodinu trvající set a představil posluchačům průsek svojí tvorbou, v němž zazněly skladby z alb Patashnik, Substrate,L'incoronazione di Poppea a dalších. Při hraní na sebe nijak neupozorňoval a jeho přítomnost v sále jen plnila roli jakési záruky, že tato hudební odysea má svůj start i cíl.
