Zdá se, že jednačtyřicetiletému Kanaďanovi se v profesním životě daří, na co sáhne. Nejenže se jedná o výjimečného multiinstrumentalistu, navíc o sobě pravidelně dává vědět, pokaždé s jiným projektem. Je členem kapely Kneebody, jež byla v roce 2009 nominována na ceny Grammy za interpretaci skladeb Charlese Ivese. Velký ohlas hlavně ze strany hudební kritiky sklidil jeho rozsáhlý cyklus Seasons, dvanáct autorských kompozic dedikovaných rozličným hudebníkům, z nichž jmenujme například Joshuu Redmana, Erica Harlanda, Shai Maestra, Marka Turnera a další.
Nyní koncertuje s vlastním kvartetem nazvaným Ben Wendel Group. V loňském roce vydal album What We Bring, na kterém pracoval s trojicí Gerald Clayton (Wendel Claytonovi mimo jiné produkoval na Grammy nominované album Life Forum z roku 2013) – Joe Sanders – Henry Cole. Do Jazz Docku přijel zahrát v odlišné, ale ne neznámé sestavě – s pianistou Shai Maestrem, kontrabasistou Harishem Raghavanem a kolegou z Kneebody, bubeníkem Natem Woodem.
Jádrem večerního programu byly již výše zmíněné skladby z Wendelova aktuálního alba What We Bring. Základními principy, které Wendel uplatňuje ve svých kompozicích, jsou práce s jednoduchým motivem a jeho postupná variace a umocnění, absolutní souhra sólového saxofonu s rytmikou (obzvlášť v jednohlasých pasážích) a časté zvraty, proměny stylu, kdy uhlazenost vystřídá precizní groove a rytmické hříčky. Přestože Wendel čerpá z odkazů klasické i populární hudby, je osobitý a cituje minimálně. Nicméně jeho dřívější tvorba a tvůrčí postupy se promítají i do nejnovějšího počinu – v tématech skladeb nebo improvizačních linkách pozorný posluchač pozná motivy z cyklu Seasons, dokonce jednu z kompozic přepracoval a použil na album What We Bring (původní November nahraná s Aaronem Parksem, kterou přejmenoval a použil jako Fall).
Wendel publikum nadchnul hráčsky – bezvadnou technikou v rejstříku i mimo něj - i vtipným průvodním slovem, ale i jeho spoluhráči si právem vysloužili patřičné ovace. Kapela funguje v obměněné sestavě, je na místě napsat, že ačkoli se jedná veskrze o sólový počin, každý ze sidemanů do něj vnáší něco trochu jiného, což publiku bylo umožněno porovnat oproti studiovým nahrávkám. Možná právě z toho důvodu Wendel zvolil pro tento lehce proměnný projekt název Ben Wendel Group.
