Hodnocení závěrečného dne a potažmo ohlédnutí za celým festivalem Colours of Ostrava jsme se rozhodli pojmout netradičně a nechali jsme jej přímo na účastnících. Barbora, zpěvačka brněnské vokální skupiny Miniminy, Stanislav, hráč na baskytaru a bývalý člen hard rockové skupiny Tau, Marie, která ostravský festival navštěvuje již několikátým rokem, i Tereza, jejíž fotografie jste měli možnost zhlédnout v uplynulých dnech, mají za sebou několik dní plných kvalitní hudby, nepřeberného množství zážitků i horkého, místy až tropického počasí. Všem jsme tedy položili několik otázek týkajících se jak posledního prožitého dne (neděle 20. července), tak celkového resumé.

Jaká kapela (případně jaké kapely) vás poslední den nejvíce oslovila? Proč?

Standa: Spíš než o oslovení bych mluvil o překvapení. Těmi největšími pro mě byl zpěvák John Newman a australská skupina Graveyard Train. Newman mě dostal svou perfektní show. Počínaje pódiovým vystupováním a konče osvětlením to nemělo chybu. Australané zase zabodovali svým specifickým vystupováním a hudebním projevem. Jejich nihilistické country prostě musí člověku učarovat.

Marie: V neděli mě krom posledního koncertu Johna Newmana zaujaly nejvíce kapely hrající na malé Drive stage, a to australští Graveyard Train a londýnští The Great Malarkey. Všechna tři vystoupení měla v sobě obrovskou energii, kterou dokázala předat posluchačům. Zejména u Graveyard Train, u nichž bych se nebála hovořit o nejlepším koncertu festivalu, a The Great Malarkey bylo vidět, že takovou odezvu u publika vůbec nečekali. Například členové druhé jmenované kapely mi během krátkého rozhovoru potvrdili, že vystupovali před prozatím největším publikem.

Co se týče Johna Newmana, tak jeho vystoupení bylo opravdu nejlépe možnou zvolenou tečkou festivalu. Energie a show byla obrovská a i on si každý okamžik zjevně užíval. Posluchač mu tak snadno odpustil menší nepřesnosti ve zpěvu.

Bára: Musím se připojit k ostatním – i já jsem si nejvíc užila právě Newmana. Jak hudební, tak vizuální stránka koncertu byla skvělá. Byla to odpovídající tečka na závěr festivalu a mě to ohromně bavilo! 

 

 

Standa: Nevím, jestli přímo nepovedlo, ale pro mě osobně to bylo zklamání. Mluvím o koncertu The National. Nemělo to žádný náboj a i tomu málu ubíralo zpěvákovo pasivně flegmatické vystupování. Věřím ale, že kdyby se jednalo o samostatný koncert, budu hodnotit jinak. Colours of Ostrava je pro mě přeci jen festival nabitý energií, energií, kterou koncert The National postrádal. 

Tereza: V podstatě souhlasím se Standou. Vezmeme-li v úvahu největší nedělní tahouny, pak za ty nejslabší také považuji tuhle americkou indie-rockovou pětku. Nehodnotím teď hudební stránku věci, narážím spíše na konkurenci, v níž kapela v Ostravě vystoupila. Před ní se na pódiu objevila australská partička v čele s kytarovým mágem Johnem Butlerem, po ní stage obsadil již zmíněný (a opěvovaný) Newman. Melancholické rytmy Američanů tak ve srovnání s ostatními působily spíše nudně.

Marie: Nemohu říct, že by v neděli proběhlo nějaké vyložené špatné vystoupení, nebo jsem minimálně žádné takové nenavštívila.

Bára: Obecně se mi v neděli nejméně líbila vystoupení tuzemských kapel (Eddie Stoilow, Chinaski aj. - pozn. redakce). Jejich pódiová prezentace byla ve srovnání se zahraničními účastníky mdlá a ničím neoživená. Nemělo to zkrátka žádnou přidanou hodnotu. Naprosto stejné koncerty těchto interpretů je divák schopen vidět několikrát do roka na jiných akcích.

 

Standa: Rozhodně John Butler Trio, jehož strhující výkon v horkém odpoledním počasí byl naprosto famózní. Skvělý byl také Newman, Robert Plant, který všem předvedl, jak by měla stárnout rocková hvězda, a skupina Shaka Ponk se svojí divokou a propracovanou show.

Tereza: Na první místo mého soukromého žebříčku bych zcela jistě zařadila Shaka Ponk, kteří se na Colours of Ostrava objevili ve čtvrtek a jejichž vystoupení bez nadsázky překvapilo nejednoho posluchače. Líbili se mi také Les Tambours du Bronx, The Asteriods Galaxy Tour, Robert Plant a Angélique Kidjó, která na závěr svého vystoupení pozvala na pódium několik tanečníku a pěkně to rozjela.

Marie: Rozhodně nezklamal žádný z headlinerů, a to včetně často proklínaných MGMT. Nejlepší pro mě byla čtveřice John Newman, Robert Plant, Zaz a Bastille. Podle mě ale Colours of Ostrava nedělají jen velké hvězdy, ale právě ty menší či pro vás (nás) neznámé kapely. Z těchto u mě vítězí již jmenovaní Graveyard Train, The Great Malarkey, Chet Faker, John Grant, Charles Bradley a další. Vlastně bych takto mohla pokračovat napříč celým programem.

Bára: Celkově nejvíc mě bavilo právě Newmanovo vystoupení. V pozitivním slova smyslu mě překvapila také francouzská zpěvačka ZAZ a retro-popová skupina The Asteriods Galaxy Tour, kterou jsem do té doby neznala.

 

Standa: Největším kladem je pro mě areál festivalu, který vytváří neuvěřitelnou a nezapomenutelnou atmosféru. Plus má také pestrá dramaturgie, díky níž člověk vždy najde interpreta, který ho zaujme. V neposlední řadě oceňuji i množství nehudebních aktivit. Zlepšit se na druhou stranu dá značení areálu (je spletitý a rozsáhlý) a rozmístění sociálních zařízení. Také nechápu, proč v programu, který každý návštěvník obdržel u vstupu, chybělo představení českých interpretů.

Tereza: Na festivalu jsem byla poprvé a jsem nadšená! I člověk, který většinu interpretů nezná a poslouchá zcela jiný typ hudby, si zde přijde na své a je schopen se skvěle bavit. Také areál je výjimečný a procházku po Dolní Oblasti Vítkovic rozhodně doporučuji. Do budoucna je třeba zapracovat na tolik diskutovaném odbavení návštěvníků a také dopravě po skončení festivalu. V některé dny bylo noční cestování spíš dobrodružstvím pro otrlé.

Marie: I já si myslím, že největším kladem je unikátní industriální prostředí, kde se festival odehrává. Velmi také oceňuji, že co se zázemí týče, festival se každý rok o kousíček posune. Moc se mi líbí i využívání systému vratných kelímků (aspoň se nemusíme brodit tunami odpadků) a práce vítkovických hasičů, kteří letos snižovali prašnost v areálu na únosnou míru a kropili návštěvníky. Největší pochvala ale patří dramaturgii v čele se Zlatou Holušovou, která do Ostravy každoročně vozí skutečné hudební skvosty

. 

Existují ale dvě věci, které bych festivalu vytkla. V prvé řadě se jedná o nepřítomnost většího počtu klasických splachovacích záchodů, a to i přesto, že Dolní oblast Vítkovic je napojená na městskou kanalizaci. Druhým problémem je zcela jistě doprava. Vzhledem k počtu návštěvníků a jejich rozptýlení po městě (ne všichni spí v blízkém stanovém městečku), jsou téměř všechny spoje neúnosně přetížené. Chápu ale, že posílení dopravy je o diskuzi s Dopravním podnikem Ostravy.

Bára: Festival Colours of Ostrava je pro mě výjimečný tím, že se snaží přiblížit zahraničním multižánrovým festivalům. Oceňuji také, že jsou do programu zařazeny velké hudební hvězdy po bok těch menších. Není moc věcí, které bych na festivalu chtěla zlepšit. Stejně jako ostatním i mně vadí, jakým způsobem je zařízena doprava z areálu. Ačkoliv byly spoje posílené, nebylo to poznat – často jela jedna tramvaj za desítky minut. Jiné výtky ale nemám. Fronty nebyly dlouhé, zchlazení v tropických vedrech také bylo zajištěno … Já jsem spokojená.