Radio Wave New Stage se v pátek nesla v tanečním duchu, sobota však patřila indie muzice, kterou zastupovala třeba pražská formace Cold Cold Nights nebo skupina Nylon Jail. Ta nedlouho po získání ceny Vinyla v roce 2014 svou činnost utlumila a nyní se opět vrací na pódia. Na festivalu Metronome svůj mix country, rocku a elektroniky předvedli již v brzké odpolední hodině, ale na nezájem publika si opravdu nemohli stěžovat.
Na ČT Park Stage excelovali Bad Karma Boy či Husky Loops. Koncertu prvně jmenovaných sice nepřálo počasí, ale kdo vydržel, ocenil promyšlené texty ve slovenštině i psychedelické kytary okořeněné klávesovými a elektronickými vrstvami, které svými vokály doplňoval kytarista Juraj Marikovič a trochu znuděně působící klávesistka Adela Tihláriková. Posluchače rozehřál v příhodnou dobu nasazený song Zima z debutu nebo jejich největší hit Dunaj. Bad Karma Boy svůj styl nazývají urban melancholy, jejich tvorba je spjatá nejen s Bratislavou, ale i právě s Prahou, kde křtili své poslední album Prekrásny Nový Svet. Skupina potvrdila, že slovenskou alternativní scénu se vyplatí sledovat a zasloužila by si více prostoru i v mainstreamových médiích.
Členové Husky Loops sice pocházejí z Itálie, jejich tvorba a vzhled je však typicky britský a lehce tak splynou s místními kytarovkami typu Arctic Monkeys nebo Franz Ferdinand. V rozhovoru pro náš magazín však mluvili o svém živém vystoupení jako o hodně odlišném zážitku oproti poslechu jejich EP. A nelhali. Sami sebe zařadili do pop music, podle mého názoru si spíš rozumí s postrockem. Rozzlobení mladí muži bojující sami se sebou, se svou sebekontrolou, vyšponovali svůj set do takových výšin, že se postupně seběhli téměř všichni z areálu. Jak rychle se chytali svých okamžitých hudebních nápadů, tak rychle je zas opouštěli, nečekali na potlesk a radši se vyžívali v intenzivním dialogu bicích s kytarou nebo baskytarou. V Česku jsme je mohli slyšet poprvé před dvěma lety jako předskokany The Kills, teď už budou sami za sebe, mají na to.
Nejaktuálnější představení však předvedl jeden z nejstarších - David Byrne. Svůj slib, že uvidíme něco, co jsme ještě neviděli, dodržel. Everybody’s Coming To My House - přivítal nás ve svém domě. Na minimalistické scéně ohraničené jen závěsy, která byla v kontrastu s choreografií. Inspirací mu podle jeho slov bylo Expo 58 v Montrealu, kde jako malý obdivoval Laternu Magiku scénografa Josefa Svobody. Nejprve se David na scéně objevil sám a za stolem jen s maketou mozku v rukou uvedl koncert skladbou Here z aktuálního alba American Utopia. Dostalo se nám poučení o tom, jak mozek vstřebává impulsy z okolního světa. Je však způsob našeho vnímání ten správný? Co když nám David nabídne v období skepse jiný pohled na světové události nebo poukáže na nové nápady, které v nás vzbudí optimismus? To jsou témata jeho poslední nahrávky a projektu Reasons to be Cheerful. Hravost desky se přenesla i na pódium, kde následně jeho mobilní 11-ti členný ansámbl předvedl pečlivě nacvičenou show, při které nebyl svázaný žádnými kabely nebo aparaturou, své nástroje měli všichni včetně bubeníka pověšené kolem krku. Hudebníci v šedých oblecích připomínající strohý korporátní dress code, často bosí, vířili po celém pódiu, gestikulovali a mezi nimi David uvolněně prezentoval nejen své sólové věci, ale i tvorbu z doby Talking Heads. Své unikátní až divadelní představení uzpůsobil i pro ty, kteří se s jeho hudbou ještě nesetkali. A není pochyb, že je dokázal zaujmout. Jen při vzpomínce na včerejší vystoupení Massive Attack bylo třeba se zavčas přesunout před hlavní pódium s nadějí, že třeba tentokrát i něco zaslechneme.
Obavy však nebyly na místě. Ikony taneční hudby Chemical Brothers samozřejmě nepředstavili skladby ve své studiové podobě, ale nabídli hodinu a půl trvající DJ set, kde se motivy známých písní daly občas jen tušit. Schovaní za aparaturou zabalili svou show do velkolepých světelných efektů, animací, projekcí tanečníků nebo zpěváků. Velká taneční párty byla perfektně synchronizovaná, a když se z mlhy vynořili dva obrovští roboti, leckdo nemohl věřit svým očím. Obrovské nafukovací balónky vypuštěné do publika tempo večera trochu zpomalily, protože se do té doby extaticky pohybující diváci soustředili jen na jejich dětinské odrážení do všech stran. Koncert Chemical Brothers sice nebyl přehlídkou muzikantského umění, byl však opravdovým vyvrcholením festivalu. Chemical Brothers zvítězili nad Massive Attack 1:0. Každý z nich nabídl určitou nostalgii a poselství (Osvoboďme se vs. Jsme v tom spolu), show, kterou už jste mohli shlédnout na jiných festivalech, ale Chemical Brothers vás vtáhli a jen tak nepustili, i když už po dvou dnech nezbývalo mnoho sil, slovy Davida Byrnea – „I dance like this, because it feels so damn good.“
Výraznou vadou na festivalu Metronome tak zůstává jen jeho překrývání se s festivalem United Islands of Prague. Ti samí organizátoři by tak nestavěli své návštěvníky před těžkou volbu. Metronome není pro jinou cílovou skupinu, i dospělí milovníci hudby mohou rádi objevovat, ale zároveň jít na velký koncert populární kapely.
