Druhý ročník metalového festivalu Rock Heart rozdělil návštěvníky na dva tábory. Zástupci prvního z nich se celé dva dny soustředili jen na hudební vystoupení různých kapel. Druhý z táborů byl ale spíše zklamán zoufalou organizací celé akce.

Bicí na rohaté přilbě

V pátek odpoledne se pódia v areálu zámku Moravského Krumlova zmocnila kapela Dymytry, která nalákala zatím největší počet diváků. Dymytry otevřeli povedenou písní Ocelová parta, během které zpěvák Protheus vyzýval fanoušky, aby zvedali ruce nad hlavu. Bohužel ale úplně stejnými frázemi pronesenými v ty samé chvíle jako na každém dalším koncertě. Kdo by snad Ocelovou partu na Rock Heartu prošvihl, nemusí zoufat. Úplně stejně, včetně Protheových hlášek, totiž zněla i na Masters of Rock 2013:

Po Dymytry následovalo veselé vystoupení kapely Alkehol. Písně s názvy Hospodo nalejvej, Život je krátkej, Piju jako duha, Nonstop či Zmaštěnej si s Alkehol zpíval celý kotel a nejeden fanoušek při tom dostal chuť na pivo. Škoda jen, že během té chvíle v celém areálu došla dvanáctka. Koho hospodský hard rock moc nebaví, ten si užil až následující koncert finské kapely Lordi. Zpěvák Tomi Putaansuu se pokusil zavděčit českým fanouškům a mezi písničkami It Snows in Hell či Hug You Hardcore pronášel různá česká slova a fráze. Ve chvíli, kdy už ale nejméně počtvrté pronesl „děkuji, kurva, to je ale horko," se v davu ozval jeden z fanoušků: „No dobrý, to ses naučil už na loňském Metalfestu, a co tam máš dál?" Odpovědí mu byly písně Sincerely With Love, Devil Is a Loser či profláklá Hard Rock Hallelujah.

Zakončením prvního dne nebyl nikdo jiný než Švédové Amon Amarth. Ti sice začali o půl hodiny později, než hlásal program, zato ale měli výrazné kulisy. Bicí seděly na velké přilbě s rohy jako z animovaného filmu o Vikinzích a po stranách pódia se skvěly velké runy. Během písní létaly plameny nad fanoušky a došlo i na ukázku scénického šermu v podání dvou šermířů ve zbrojích. Kdo neodcházel po vystoupení Amon Amarth spát s písní First Kill, With Oden on Our Side či Cry of the Black Birds hrající v hlavě, jako by před pódiem vůbec nestál.

V sobotu se před hlavními hvězdami večera předvedly například kapely Salamandra, Škwor, Debustrol, Citron či Harlej. Debustrol ihned získali pomyslný titul nejsprostší kapely celého festivalu. „Zdravíme Rock Heart! A protože má tenhle festival tak krásnej název, přišli jsme to trochu zkur*it," uvedl zpěvák Kolins píseň Trendshit. Během vystoupení padlo tolik nadávek, že by i pornofolkový král Záviš bledl závistí. A to nejen proto, že Debustrol předvedli i sólo na neobvyklý hudební nástroj - motorovou pilu.

Powerwolf rozezněli krumlovský zámek svými varhany

Největším lákadlem festivalu ale byli němečtí Powerwolf, kteří vystoupili chvíli po skupině Sonata Arctica. Zatímco největším vrcholem koncertu Sonaty byla písnička Paid In Full (během které lidem v prvních řadách při pohledu na zpěváka Tonyho Kakku muselo zákonitě teplat pivo), Powerwolf hráli jednu vypalovačku za druhou.

Otvírák Powerwolf Blessed & Possessed vystřídala precizní Army of the Night následovaná přisprostlou Coleus Sanctus (překlad si zájemci mohou vyhledat v medicínském slovníku na stránce s popisem mužského pohlavního ústrojí).

Fanoušci kytaristy Matthewa Greywolfa mohli být sice trochu zklamaní, že se jejich oblíbenec na pódiu kvůli rodinným důvodům neobjevil, Markus Pohl ale celý koncert dokazoval, že je více než důstojnou náhradou. Přechody mezi kytarovými sóly a zbytky písní sice Markus hrál o něco méně plynule než Matthew Greywolf, na důraznosti písní to ale mnoho neubíralo.

Došlo i na klasické rozdělení publika na dvě části, kdy se fanoušci zpěváka Attily Dorna překřikovali s příznivci klávesisty Falka Marii Schlegela nebo na rozezpívávání publika před písní Armata Strigoi. „Pšššt, ticho tam!" křičel se smíchem Attila Dorn na fanynku v první řadě, která předzpívávala melodii písně dřív než on. Během samotné Armaty Strigoi pak zpívalo snad všech sedm tisíc návštěvníků.

Organizační peklo

Dobrá vystoupení kapel však místy potápěla amatérsky působící organizace celého festivalu a nezvládnutá dramaturgie programu. Debustrol, Citron a Harlej sice patří mezi české metalové klasiky (a na festivalu zahrály všechny tyto kapely slušně), ve chvíli, kdy ale hrají ihned po sobě, je něco špatně. Zbytečně dlouhá nálož českého hard rocku totiž po chvíli začala působit až nudně a posluchačům tak mohlo dojít, jak podobně tyto skupiny občas znějí.

Vysoký počet kapel stejného podžánru se ale koneckonců dal čekat. Program festivalu byl přeci jen zveřejněn dlouho před akcí. Co ale zveřejněno nebylo, byl například program autogramiád. O tom, kdy má která kapela „podpisovku", se fanoušci dozvěděli až pár hodin předem z velké obrazovky napravo od pódia. „S přítelkyní jsme chtěli stihnout autogramiádu Powerwolf a nechat si podepsat plakát. V tu samou chvíli ale zrovna hráli Harlej a na ty jsme se chtěli podívat," říká jeden z účastníků festivalu. „Sice bychom si nakonec stejně museli vybrat, ale až do poslední chvíle jsme vůbec netušili, kdy autogramiáda bude. Kdybychom o času podpisovky věděli dřív, nemuseli jsme se aspoň celý den tahat s plakátem Powerwolf, který jsme si nestihli nechat podepsat," dodává.

Organizační zmatek vrcholil ve chvíli, kdy se na pódium chystali Amon Amarth. Ti na festival přitáhli rovnou celý kamion techniky a kulis. K hromadě věcí si kapela přivezla i vlastní techniky, kteří se ihned po vystoupení kapely Lordi dali do přestavby pódia. Společně s nimi se ale na stage vydrápalo i několik techniků samotného festivalu a obě skupiny občas působily, jako že se nemohou dohodnout: jeden z bedňáků Amon Amarth například přinesl na pódium součást pyrotechniky. Po několika minutách montování se přesunul k instalaci kulis v podobě velké vikinské přilby s rohy. Mezitím se na pódiu objevil technik Rock Heart a začal pyrotechniku odmontovávat. Podobné organizační neshody festivalu a kapel vyústily až v půlhodinové zpoždění celé produkce Amon Amarth.