Erik Truffaz se v pražském Paláci Akropolis ukázal již po několikáté, jedna z návštěv se uskutečnila už například v roce 2007, kdy v Praze pomohl představit písničkářku Sophii Hunger, s níž vystoupil i v roce 2013 v divadle Archa na Švýcarském jaru. Koncert začal před osmou hodinou a hned od začátku bylo jasné, že to bude příjemný zážitek. Směsice elektronické hudby s jazzem a dalšími styly za doprovodu barevných světel na scéně okamžitě vytvořily velkolepou atmosféru.

Truffaz chystá v lednu 2016 nové CD, z něhož pár kousků zaznělo. Bicí mu nahrává mladý bubeník Arthur Hnatek, jenž na koncertě naprosto okouzlil plný sál. Jeho hraní nechybělo téměř nic a rozhýbalo snad všechny přítomné. V silném duu s basistou Marcello Giuliani tvořili nekompromisní základ. O nic méně nadanějším a šikovnějším členem se ukázal klavírista Benoit Corboz, jenž se do každého svého sóla ponořil natolik, že ho prožíval celým svým tělem ať už ve stojící či předkloněné pozici.

Středem večera, který celému tomuto uskupení vévodil, byl pětapadesátiletý sympatický trumpetista Truffaz. Narodil se v roce 1960 a své studium započal na konzervatoři v Ženevě, kde hrál především klasiku. Hudební sklony zdědil po svém otci, v jehož taneční kapele začínal svou hudební kariéru. Od roku 1994 se staví na vlastní nohy vydáváním sólových alb. Zde si již hraje s mísením jazzu, drum´n´bassu, hip hopu či world music.

Skladby ze včerejšího večera byly sestavené tak, že zazněly písně z posledních, ale i z nadcházejícího alba. Zpočátku převažovaly spíše kompozice zamyšlené a atmosferické, ke konci a zejména v přídavcích Akropolí otřásaly písně rytmické a taneční. Zajímavá byla bohatá sóla, kdy Truffaz využíval elektronické smyčky. Jindy se pro změnu barvy zvuku přesunul pianista Benoit Corboz od kláves ke klavíru či bubeník vyměnil paličky za metličky pro zjemnění zvuku a navození baladového typu doprovodu. Velmi zajímavá byla také následnost dvou písní, z nichž se při jedné Arthur Hnatek rozvášnil a hrál i velmi nahlas, a naopak v následující písni měl svou hru postavenou na několika minimalistických úderech na činel.

Koncert byl doprovázen i doplňujícími vizuálními, ale ne přehlušujícími prvky, a to zejména barevnými sloupci světla promítanými na černé plátno za umělci. Jedna píseň měla fialový odstín, jiná modrý. To zajisté pomáhalo v lidech vyvolat patřičnou předem zamýšlenou atmosféru. Po koncertě se mohli návštěvníci osobně setkat s hudebníky u stolku s propagačním materiálem. Též basista s bubeníkem na chvilku navštívili jam, který začal na malé scéně v deset hodin.

Koncert byl vydařený, což dokazovaly spokojeně naladěné obličeje návštěvníků. Ať si již návštěvníci odnesly zážitek, anebo zakoupené CD, tričko či autogramy, budou jistě na toto hudební povznesení vzpomínat rádi. Doufejme, že se Erik Truffaz ukáže v Praze i se svým kvartetem v brzké době.