Album Champagne for Gypsies vzniklo v reakci na neutěšenou situaci Romů v Evropě, aktuální téma i v našich končinách. Na albu spolupracoval s významnými osobnostmi hudebního světa, kterým všem v žilách koluje cikánská krev. Je mezi nimi například Eugen Hutz z Gogol Bordello, Selina O’Leary z Irska nebo Gipsy Kings. Právě ze spolupráce se Selinou vznikla jedna z nejzajímavějších písní alba s názvem On a Leash. Na tu se ovšem na koncertě nedostalo. Nicméně popořádku.
Goran Bregović je skladatel ze Sarajeva, který si hudbou začal vydělávat již ve svých třinácti letech, v sedmnácti hrál pravidelně ve striptýzovém baru, aby nakonec zakotvil u rockové kapely Bijelo Dugme a ještě o něco později, na konci osmdesátých let, se vydal na sólovou dráhu.
Goran Bregović je zajímavou osobou. Alchymista balkánské dechovky, král Balkánu, charismatický čaroděj, který ve svých třiašedesáti letech dokáže spolu se svým bandem roztančit zaplněné Kongresové centrum. Což je trochu schizofrenní situace. Prostor Kongresového centra se nezdá být úplně nejšťastnější volbou pro pořádání podobné akce – čti: koncertu napůl šílené balkánské dechovky. Nicméně i tak se davy lidí do sálu začaly trousit s dostatečným časovým předstihem a pokud vezmeme v potaz i akademickou čtvrthodinku, o kterou byl začátek vystoupení posunutý, zjistíme, že bylo takřka vyprodáno. Složení publika napovídalo spíše, v rámci možností, komornějšímu představení, ovšem opak byl pravdou.
Vystoupení začali dva hráči z dechové sekce, kteří do sálu přišli z bočních vchodů, původně určených pro návštěvníky, a k dialogu jejich nástrojů se postupně připojil, již z pódia, saxofonista, který přivolával zbytek hráčů i dvě zpěvačky, které byly oblečené v tradičních krojích. Bregović se v bílém obleku posadil na židli uprostřed skupiny a odstartoval celý koncert skladbou Gas Gas. Energie, která se v ten moment valila do obecenstva, byla neuvěřitelná. Goran se svou kapelou jako by připomínali rachejtli, co se rozprskne a v momentě, kdy rozsvítí půl oblohy, všichni vzdychnou „Jůůů!“.
Podívejte se také na fotogalerii z koncertu
Scéna byla více než skromná. Lehce nasvícená zadní část jeviště, jinak nic. O tom ale skutečně koncerty Gorana Bregoviće nejsou. Jde o oheň, který dokáže v každém návštěvníkovi zažehnout. Rezignace na spíše divadelní formát sledování představení se ukázala již v úvodu, kdy do sálu nově příchozí začali tančit v postranních uličkách. K nim se již po několika skladbách připojila řada dalších. A na konci koncertu se při písních Ciao Bela a Kalashnikov – kterou Bregović uvedl spolu s diváky pokřikem „Útok!“ – roztančil celý sál.
Wedding and Funerals band šlapal naprosto precizně. Vzhledem k délce koncertu (bezmála dvě hodiny) a šílenému tempu skladeb se jednalo o famózní výkon. Především ve skladbě Ederlezi, romské lidové písni, se ve vynikajícím světle ukázala vokální část ansámblu. U Death Car zazářil zase Bregović jako komorní muzikant, který jen v zastoupení bicích a vokalistek rozezpíval publikum do sametové melodie zmíněné písně, která zazněla i v legendárním filmu Emira Kusturici Arizona Dream.
V současné době pokračuje hudebník ve svém turné na Slovensku, již dnes večer se představí Bratislavě. A tak nezbývá než doufat, že se koncertu Gorana Bregoviće dočkáme opět v dohledné době i my. „Kdo nezešílel, není normální!“.
