S devátou hodinou večerní se na pódiu Lucerna Music Baru objevila americká zpěvačka Juwana Jenkins spolu se svou kapelou All-Star Mojo Band. Skupina na nic nečekala a hned v první písni nasadila laťku vysoko. Energií sálající zpěvačka vnesla hned na počátku skladeb Never Say I Love You či The Blues Keeps You Alive, které roztančily zatím prořídlé publikum, rytmus a svěží náladu. Neskutečný drive, živočišnost a ohromující temperament přímo diváka strhávaly svými výraznými rytmy.
Juwana vsadila na vynikající hudebníky v kapele. Hráč na harmoniku Charlie Slavík bravurně představil svůj nástroj v sólech a často se v nich se zpěvačkou prostřídávali. Jan Kořínek se pro tentokrát ujal basové kytary. Prostor také dostala hravá bluesová kytara Stevea Walshe, která si vystřihla několik sól. Směsice těchto hudebníků se postarala o energické vystoupení, při kterém představili album The Blues Keeps You Alive vydané v loňském roce.
Hlasové rozpětí i velký talent zpěvačky se ukázal například v autorské skladbě Married to the Blues. Zde si Juwana precizně vyhrávala s hlasitostí svého zpěvu a dodávala pomocí přednesu skladbě hodně citový podtext. S neuvěřitelnou vervou se zpěvačka pustila do vysokých tónů refrénu i pokaždé jinak tvarovala sloky. S každým zpěvaččiným pohybem byla znatelná radost ze zpěvu, s každým jejím tónem zase radost pro posluchačovo ucho.
Po více jak půlhodinové bluesové smršti se Juwana s kapelou rozloučila a následně tak předala slovo očekávaným The Holmes Brothers. Když trio spustilo první skladbu, silně soulově založenou, bylo předem jasné, jaký zážitek na přítomné čeká. Netrvalo dlouho a očekávání kapela opravdu potvrdila. Zpočátku nasadili procítěné tóny soulu a poklidnou atmosférou tak odstartovali skoro dvouhodinový koncert.
Následně ale přitvrdili a ukázali, jak se mísí rock´n´roll spolu s blues. Rychlejší skladby přímo vyzývaly k tanci. Všichni tři muzikanti oplývali neuvěřitelným citem pro rytmus, který zcela uchvátil již skoro zaplněný sál. Přívětivým vystupováním a neustálou komunikací s publikem si ho kapela zcela získala na svou stranu.
I když hudebníci prokázali, že své nástroje dokážou úctyhodně ovládat, nejvýraznějšími částmi koncertu byla práce s hlasy. Zpěvu se totiž ujímali všichni tři a jejich vlastní styl, který je díky tomu rozpoznatelný již od prvního tónu, spočívá v zapojení všech hlasů v různých polohách a v různých dobách. Baskytarista Sherman Holmes s hlubším hlasem ve většině případech zpíval doprovodné vokály. Však skladbu Drivin´ In the Drivin´ Rain si vystřihl sólově a bezchybným procítěním strhl pozornost na sebe.
Vysoké tóny v podání bubeníka Popsy Dixona naopak rozechvívaly svou naléhavostí, kterou ještě umocňovalo jeho prozpěvování melodie v přidávaných citoslovcích do skladby. Zpěv Dixona oplýval autentičností a vitalitou, kterou tak zpoza bicích předával divákům. Kdyby trio mělo frontmana či vedoucího kapely, byl by jím nejspíš Wendell Holmes. Především on nejvíce komunikoval s publikem, ale jeho hra na kytaru uhrančivě působila snad na všechny smysly. Dokázal přecházet z velmi procítěných, melancholických melodií k svižným riffům i doprovodným partům a zase se navracel a pohrával si s různými pohledy na blues.
Práce s hlasy spočívala také v jejich neustálém překrývání. V jednu chvíli zpívali sborově všichni, poté se hlasy postupně doplňovaly, zesilovaly, nebo naopak tišily. Jindy jeden hlas převyšoval ostatní, těchto partů se častěji ujímal Dixon, v refrénech naopak dvojhlasně zářili bratři Holmesovi. Pojetí zpěvu přispívalo také k většímu prostoru žánrů, kterými se nechávali při skládání inspirovat, ať už se jednalo o zmiňovaný soul, blues nebo gospel, který zazněl mezi posledními kousky.
V polovině koncertu vyměnil Wendell strunný nástroj za klávesový a předvedl, že i tento nástroj k němu zcela přirostl. Rozmařilá skladba Stayed At the Party znovu zdůrazňovala rytmus a svižnost i poukazovala na bezstarostnost okamžiku. Jako jedno těleso se představila kapela ve skladbě Soldier of Love, poklidně plynoucí písni připomínající snovou atmosféru, která tím výrazněji koresponduje s názvem.
Pro české publikum si The Holmes Brothers připravili nezapomenutelný zážitek v podobě jejich novinkového alba s názvem Brotherhood, na které nahráli čtrnáct skladeb včetně autorských – nejčastěji z pera bratrů Holmesových, především Wendella Holmese. Vytrvalost, viditelná radost ze hry, neutuchající energie. To vše se skrývalo v jejich hudbě.
