Deska Soul Of An Octopus je druhým počinem mezinárodního projektu O.R.k. Jejich hudba vychází především z kombinace čtyř silných osobností a vymyká se tak jednoduchým žánrovým škatulkám. Z (h)art rockového základu šmátrá svými chapadly do krajin ambientní elektroniky či psychedelie. Oproti prvotině, která hodně stavěla na zvuku tvrdších hudebních žánrů, je jejich nový počin hudebně pestřejší a hravější. Značně tak obohacuje projev kapely, jejíž rytmiku tvoří bubeník Pat Mastelotto (King Crimson) a baskytarista Colin Edwin (Porcupine Tree). Doprovází je italské duo – kytarista Carmelo Pipitone (Marta sui Tubi) a zpěvák Lorenzo Esposito Fornasari (Berserk!, Obake). Jako předskokan se (ne)představilo uskupení KoMaRa, podobně naladěné, avšak mnohem více experimentální.
Z tria KoMaRa nakonec do Lucerny dorazilo pouze duo KoMa. (Název projektu je tvořen počátečními slabikami jmen hudebníků.) Většinu asi dvacetiminutového setu však odehrál slovenský kytarista a skladatel David Kollar sólo. Postupným vrstvením, za pomocí množství efektů, smyček a speciálních technik hry na kytaru, navodil zanedlouho v sále postupně houstnoucí atmosféru ambientní zvukové krajiny, kterou v závěru podtrhl dunivý bicí doprovod Pata Mastelotta. Škoda jen, že tato povedená část byla příliš krátká a nestačila tak na diváka zapůsobit celou svou vahou. Intro to však bylo důstojné a po patnáctiminutové pauze už na posluchače čekaly hlavní hvězdy večera.
Po experimentálním úvodu čekala posluchače přímočařejší část koncertu. I přes avantgardní přístup kapely si její skladby zachovávají poměrně klasickou pravidelnou formu. Rytmické pasáže se střídají s melodickými a sofistikované instrumentální výkony jsou následovány tvrdými, mnohdy až metalovými segmenty. Vrcholem jsou pak momenty jakéhosi kontrolovaného chaosu. Avšak i přes virtuózní kvality všech muzikantů se nedočkáme žádné improvizace, prioritou zůstává vždy skladba jako hotový celek.
Základ dunivé matematické rytmiky Pata Mastelotta doplňují vlnité linky bezpražcové baskytary, melodickým pasážím pak dominuje zpěv obohacený širokou škálou efektů. Na ty není skoupý ani vynikající kytarista Carmelo Pipitone, rozehrávající pestré hudební plochy, kytarové smyčky a divoká sóla. Oproti studiové nahrávce postrádal živý koncert některé sofistikované vychytávky, které byly nahrazeny důrazem na rockový základ skladeb, nebo se ztratily v dunivé mase zvuku, které kvarteto neúnavně chrlilo na posluchače po devadesát minut svého vystoupení. Poslech posledního počinu O.R.k. tak lze jen doporučit, a to nejen těm, kteří mají duši chobotnice.
pro musicweb.cz napsal Michal Havlák
