Po tradičních pozdravech, reklamách a vtipném úvodu, kdy byl převlečen Mareš za Prince Williama a Tina za Kate, začal přímý přenos něčím, čemu by se dalo možná říkat duet z dílny George Michaela a Eltona Johna. Jejich role však tento večer převzali Brunno Oravec a Michal David. Prazvláštní to porovnání jejich výkonu s oficiální verzí dvou britských hvězd.
Po kulturní vložce byli představeni kouči, protože, kdyby to diváci nevěděli, jsou to známí zpěváci. A poté konečně došlo na první soutěžící - Simonu Hégerovou. Její Avril Lavigne zněla už od začátku trošku jinak. Barbie v podobě Hégerové je něco úplně jiného než drsná Avril.
Rytmus: Kapela byla výraznější než ty, místy mne to nudilo.
Dara: Je ti šestnáct, to se všechno ještě ukáže.
Michal: Rytmusovi asi vadí, že je ti šestnáct, mně se líbíš, vypadáš young a fresh.
Pepa: Budu opakovat Patrika, kluci za tebou se snažili, ale chyběl tam ten drive.
Hláška večera: Vrať se do hrobu, magore! (Leoš Mareš sám na sebe ve chvíli, kdy zkoušel flirt se Simonou a vyptával se, co dělá ve volném čase se svým přítelem)
Prvním soutěžícím z týmu Michala Davida byl David Weingärtner, který měl za úkol zpívat singl od Robbieho Williamse. Feel v Davidově podání nebyl přeslazený kousek, ale živější pecka, které zpěvák dodal svým rockovým hlasem něco, co jsme v ní nikdy předtím slyšet nemohli. Poslech to byl celkem příjemný.
Davida vystřídala Dominika Šuľáková z týmu Dary Rolins. Z jejích úst zazněla skladba I Kissed a Girl americké zpěvačky Katy Perry. Dominika dodala skladbě po rozpačitém začátku skvělý náboj. Jakmile však přišel refrén, veškeré kouzlo živelnosti bylo zabito a ze skladby se stala nevýrazná odrhovačka. Místy Dominiku dokonce přezpíval sbor a po jejím silném hlase nebylo ani památky.
Již první převlečení moderátorů působilo poněkud podivně. Když se však po pauze objevili na pódiu jako Rihanna a Usian Bolt, začalo to působit již vážně trapně. Poté rozezněl svůj hlas Miloš Novotný společně s Darou Rolins. Halou se neslo lehké R’n’B. A čí výkon že byl lepší? Rozhodně Milošův. Jeho hlas příjemně plynul tón za tónem a nechyběla ani ta pravá jiskra.
Dalším sólovým vystupujícím byla Michalova Kateřina Petráňová. Vybrala si kousek od Jessie J, Domino. Velmi charismatický začátek vystřídaly sekané tóny. Kateřině by rozhodně neuškodilo, kdyby se s každým tónem trochu více pomazlila. Jakkoli vypadalo její vystoupení slibně, závěr byl již netrpělivě očekáván. Když se objevily i falešné tóny a chyby v textu, Kateřina se již absolutně nedokázala soustředit.
Podívejte se také na fotogalerii z celého soutěžního večera
Pódium si šla užít také Zuzana Mikulcová z Dařina týmu. Pro toto soutěžní kolo zvolila pohodovku These Words z pera Natashy Bedingfield. Zuzana na pódiu zářila a s úsměvem a plná energie si skladbu užívala. Ale jako by dnes byly refrény prokleté. Opět to nebylo úplně ono. Přesto se však jednoznačně jednalo o prozatím nejlepší výkon večera.
Rytmus: Pro mě zatím nejlepší číslo tohoto večera. Tleskám.
Pepa: Kdybych měl klobouk, tak smeknu. Geniální.
Michal: Jednoznačně nejlépe odfrázovaná písnička dnešního večera. Kdybych zavřel oči, myslel bych si, že tam stála nějaká černoška, zkušená baba, která má za sebou dvacet let kariéry.
Dara: Jsi zpěvačka, na kterou budou chodit ostatní zpěváci a umělci. Vidět a slyšet tě je zážitek.
K dalším obličejům na hlavách moderátorů se již nebudu ani vyjadřovat. Další duet zazpíval Petr Kolář společně s Kateřinou Petráňovou. Společně zazpívali úvodní píseň k seriálu Pojišťovna štěstí - Den, kdy se vrátí láska k nám. Jejich výkon však lze hodnotit jako průměrný. Jejich hlasy se k sobě příliš nehodily. Kateřina je zrozená pro živelnější počiny.
Poté se na jeviště vrátil Miloš Novotný a překvapil hitovkou Numb od Linkin Park. Jeho pěvecký projev byl v pořádku. Ovšem Miloš se možná až příliš snažil znít drsně, rockově. Neseděla k tomu jeho povaha ani pohyby. Je zkrátka stavěný na trošku jiný styl.
Brunno Oravec vystoupil se singlem Hard to Say I’m Sorry od amerických Chicago. Brunno opět předvedl komornější verzi. Zasedl ke klavíru a nechal se vtáhnout do melodie. Jeho hlas v sobě má nějaké omračující kouzlo. A ačkoli vypadají jeho vystoupení velmi podobně, vždy mají publiku co říct. Malé intonační nepřesnosti jako by ani nebyly.
Tomi Popovič si k sobě přizval Zuzanu Mikulcovou a zazpívali společně singl Celebration. Zuzana dnes předvedla svou skvělou kondici. A ani Tomi Popovič se nenechal zahanbit. Zuzana však pódium měla pod svou kontrolou.
Dalším Michalovým koněm byl Petr Kutheil. Nothing Else Matters od Metallicy je dnes již legendárním kouskem. Petr vystoupil společně se smyčcovým triem Inflagranti a dokázal, že umí zazpívat jemně a zároveň se umí do svého hlasu skvěle opřít. Píseň vygradoval v tom pravém místě a zaplavil celý Stadion Přátelství naléhavostí a neskutečnou energií.
Čtěte také: Rozhovor s Petrem Kutheilem z Hlasu ČS: Přál bych si, aby mi Michal napsal píseň
Katarína Demská se musela po svém minulém výstupu zachraňovat v rozstřelu. Ten vyhrála, a tak se mohla představit se skladbou Môj bože od Kataríny Knechtové. Katarína se však neukázala v tom nejlepším světle. Zpívala falešně. V jejím hlase také chyběl jistý klid. Ani emoce, které by měly ve skladbě být, z ní cítit nebyly. Velké pódium Kataríně zjevně nesvědčí.
Poslední vystupující byla Ivanna Bagová se skladbou Už nejsem volná od české zpěvačky Petry Janů. Ivanna rozezněla svůj sametový hlas a přesvědčila i ty největší skeptiky, že zpívat skutečně umí. Její zpěv byl procítěný, lehký, nenásilný. Poslouchatelná čeština a jeden skvělý tón za druhým byly famózním zakončením večera.
Další boj o postup je již ukončen a osud všech zpěváků mají v rukách jen jejich hlasující příznivci. A my budeme opět u toho.
