Hned na úvod je potřeba upozornit, že kdo ještě neviděl pana Schmitzera v roli muzikanta, měl by vědět, že si s ničím neláme hlavu a hlavním cílem jeho vystoupení je pobavit návštěvníky. Zapomíná text, přeskakuje, nedohrává písně a v podstatě sám sobě narušuje vystoupení. Díky tomu, že si písničkář velmi sympaticky umí dělat srandu sám ze sebe a zlehčuje, až znevažuje, své hudební kvality, tak může královsky pobavit publikum.

Výjimkou nebylo ani úterní vystoupení v brněnském Metro Music Baru. Jirka si donesl svou dvanáctistrunnou kytaru a hned na úvod publiku vysvětlil, že bude hrát hodinu a půl bez pauzy, že bar je otevřený a doufá, že záchody snad taky. Jakmile byli diváci seznámeni s průběhem večera, mohl hudebník začít. Aby to ale nebylo tak jednoduché, vybral si jako první píseň Bouda, která je něco jako intro na stejnojmenné desce. Tato skladba je podle něj hodně špatná a díky tomu se hodí na začátek, protože diváci mohou podle jeho teorie zjistit, že další tvorba je "docela přijatelná". K tomu panu Schmitzerovi stačila ukázka v délce přibližně třiceti vteřin.

Jako další následovaly skladby Víla a Bynďa. Kdo si myslel, že teď už se po krátkém kytarovém intru dočká celých písní, toho Jiří Schmitzer rychle vyvedl z omylu. Obě písně totiž skončil předčasně s tím, že na desce následuje kytarové sólo, on na to s sebou nikoho nemá, a tak jednoduše přestal hrát a zpívat. V některých Schmitzerových písních je plno vulgarismů, takže pro jistotu v těchto pasážích na publikum výrazně a významně mrkal. Příkladem takových skladeb byla píseň Hana, která je o ožralé dívce nebo Japonec, se kterým zpěvák slavil velký úspěch. Následně si na mobilu zkontroloval čas a se slovy: "Raději si zkontroluji, jak jsme na tom... Už jsme za půlkou," pokračoval. Většina textů byla spíš pro pobavení, nicméně Jirka hrál i zadumanější písně s pěknými texty, mezi které patří třeba Loutka či Když se zeptáš němého.

Praskla struna, přídavek nebyl...

Pan Schmitzer svůj nástroj za několik desítek let hraní a vystupování ovládá s velkou jistotou a všechny přítomné o tom přesvědčil s lehkostí jemu vlastní. Diváci pozorně naslouchali a všechny vtipy a úvahy náležitě odměnili bouřlivými reakcemi. Při závěrečné Kaluži, kterou označil za disko, mu praskla jedna struna, a tak byl smutný, protože dle svých slov počítal s úspěchem a měl připraven přídavek. Fanoušci se tak dočkali alespoň krátkého hudebního zamyšleni nad tím, proč Plivanec plave. Posledním vzkazem návštěvníkům koncertu oznámil neúprosnou realitu: "Jestli se to někomu nelíbilo, tak teď už s tím opravdu nic neudělám". Poděkoval a během velkých projevů díků za skvělou zábavu, hvízdání a potlesku se odporoučel do šatny.