Banány ale tentokrát zůstaly v krabici. Žhavým artiklem pro druhou březnovou středu (blízkou minulost a budoucnost), se stala právě aktuální deska Charlie Straight, která za pouhé dva týdny od zveřejnění dobyla nejvyšší stupínek sekce Nejprodávanější alba na webových stránkách Supraphonu i iTunes. Komu by ale vadilo se v pokoncertním zástupu čítajícím zhruba 105 fanynek a 10 statečných mužských potit dobrou půlhodinku – hlavně že mám Albertův podpis a parfémovaný kotouč k tomu!

Ale konec legrácek. Autogramiáda sice splnila roli sladké tečky podvečerního koncertu, pomyslnou třešničku na dortu však naaranžovalo předchozí vystoupení. Čtveřice talentovaných mladých hudebníků zpomalila srdeční tep návštěvníků představením většiny tracků z alba Someone With A Slow Heartbeat. Ovšem zcela originálním způsobem – nasadila svižnější tempo. Přestože skladba Changing Trains vybízí k melancholické erupci, Dear Jack & Stacey k tanečnímu flirtování za soumraku na pláži anebo svou skrytou dravostí provokuje Tiger In Your Heart, chvíli potrvá, než si na nový, zaoblenější či lehce zamlžený zvuk druhé desky příznivci Charlie Straight zvyknou a osmělí se. Zasněné pohledy a pohybová stagnace jsou dovoleny, ba přímo povinné jen při Coco a Someone With A Slow Heartbeat. Emoční labilita propukne zejména během druhé zmiňované písně. Něžné drnkání na kytarové struny doplněno prostinkými dvojhlasy za sebou zanechává lehce posmutnělé nostalgické ozvěny...

Nejmohutnější vlnu reakcí zvedly, jak jinak, oblíbené vypalovačky z prvotiny She´s A Good Swimmer. Počínaje euforickou Try Some Stuff You Don´t Think You Should, přes fanoušky propíraný song Upside Down, jenž v současné době slouží coby hudební kulisa TV reklamy, a línou, k loučení zrozenou skladbou Your House konče. Ta zazněla ve formě druhého přídavku, který si po Albertově tryskomyším prozkoumání hlediště divačky vypískaly.

Indie-popová banda z Třince, mimo jiné města stále kvalitnějšího hudebního podhoubí tady v Čechách, sršela v pražském Bontonlandu záviděníhodnou energií, i přes absolvování náročné release party v brněnské Flédě, za což jí náležitě patří palec nahoru. Nemám teď na mysli pouze frontmana, díky kterému jsem strávil týdny hloubání nad tím, koho že mi to svým vytříbeným pohybovým fondem připomíná a prohlašuji středeční vystoupení za ukončené. Ano, je to on, večerníčkový divoch Človíček. Vyzdvihnout je třeba především bravurní hru na klávesy Michala Šupáka, který to energií nabitou Love Factory všem jednoduše natřel.