V prostorách pražského Stavovského divadla se v neděli 14. října konal další koncert 17. ročníku festivalu Struny podzimu. Deset minut po půl osmé večer se objevila na pódiu tmavovlasá Brazilka Joyce Moreno a přistoupila k již přistavené židli uprostřed. Do rukou ihned vzala připravenou, na pohled netradičně upravenou, elektrickou kytaru. V přítmí, kde na zpěvačku svítila pouze tlumená světla, spustila první skladby.
Sólové vystoupení se od počátku neslo v intimní atmosféře divadla s tradicí. Joyce za doprovodu své kytary zpívala v portugalštině teskné tóny na poslech plné melancholie a zamyšlení. Spolu s prvními písněmi představila svou nejnovější desku Rio. Skladby na sebe velmi rychle navazovaly, ale zprvu se nesly na hodně podobné vlně. Rytmus bossa novy a samby, který Joyce zvládala s přehledem, se přeléval z jedné skladby do druhé a melodie se od sebe výrazně nelišily. Poté poděkovala publiku a podotkla, že si velmi cení vystoupení v místě, kde také své umění předvedl i samotný Mozart.
Výměna elektrické kytary za španělskou přinesla s sebou další část koncertu. Právě v tomto okamžiku přišla změna jazyka, kdy Joyce na dvě skladby přesedlala do angličtiny. Jako první zazněla píseň Slow Music ze stejnojmenného alba, která vynikala svým rytmem. Joyce se předvedla jako velmi výrazná kytaristka, i když celý koncert spočíval hlavně na jejím hlasu. Akordy se střídaly s lehkostí a díky působivému podkladu zněla výrazněji i tato kompozice. V podobném duchu se nesla i následující Convince Me. Zvuk kytary se rozléhal prostorem a zpěvaččin hlas pracoval s nejjemnějšími detaily.
Poté se posluchač znovu přenesl do divoké Brazílie. Joyce postupně představila všechny rytmy, které ovlivňují brazilskou hudbu či poukazují na její tradiční základ. Vše osvěžovala letmým nádechem jazzu. Očividně žánr bossa nova (překlad z portugalštiny – nová vlna) je pro Joyce nejbližším stylem hraní nejen proto, že vznikl ve čtvrtích jejího rodného Rio de Janeira, ale dokáže do něj vložit příběh i emoce, pro které nemusíme znát přesný obsah portugalských slov. Dlouholetý odkaz tradiční hudby ukázala i v písni velikána tohoto žánru - Antonia Carlose Jobima. Z jeho Městské symfonie inspirované Riem si vybrala skladbu s názvem Moře, která zazněla ve skladatelsky upravené verzi.
Bossa nova vládla celým večerem
Důležitý vliv, můžeme říci ten evropský, na její tvorbu měl též impresionistický hudební skladatel Claude Debussy, na jehož počest Joyce složila mollově znějící skladbu. Nadále představila skladby s důrazem na rytmiku a jasnou melodii, které odkazovaly na africké inspirace. Předehry skladeb se ve většině případech nesly na samohláskové vlně, kdy Joyce vyzpívávala hlavní notovou linii pomocí slabik. Stejný postup využívala po celý večer a vyplňovala jím pěvecké mezery ve skladbách.
Zpěvačka sestoupila z pódia po jedné hodině čistého času. Publikum si ji však vytleskalo ještě dvakrát. V obou případech zvolila velmi dobré kousky jako přídavky. Skladba na závěr se nesla v jednodušším stylu, s jednou se opakující větou v refrénu a chytlavou doprovodnou kytarou, která neustále přehrávala jednu snižující se akordovou stupnici. Publikum dostalo svou pěveckou šanci s následující výraznou a dynamickou skladbou, ve které zpěvačka jedinkrát za večer zazpívala krátce i bez kytarového doprovodu a ukázala svůj hlasový rozsah. Zazněly tišší tóny v altových polohách čistého hlasu i vyšší polohy jako zpestření na konec.
Šarmantní Joyce Moreno překvapila kvalitní hrou na nástroj, který po celý večer ovládala s lehkostí. Příjemnou změnou se zdálo i samotné uzpůsobení koncertu, kdy vystoupila sólově, dokonce takto poprvé mimo Brazílii. Posluchač se soustředil na netradiční pojetí, a Joyce tak vynikla jako hudebnice i jako zpěvačka. Větší náboj přinášel samotný zpěv v potugalštině, kde si je evidentně jistější a zní přirozeně. Joyce však působí jako dlouholetá rutinní hudebnice, která nahrává s předními muzikanty a sama často vystupuje s kapelou po světě. Vystoupení bylo hudebním zážitkem, skladby však v určitých momentech postrádaly více jihoamerického temperamentu. Posluchačům tak přivezla domestikovanou, leč kvalitní hudbu.
